Podle mne typická záměna příčiny a důsledku. Pokud si pan vědec myslel, že čas našeho svobodného rozhodnutí je čas stisku tlačítka, minus reakční doba svalu na ruce, tak se mýlí, neboť se tam v neuronové síti musí naše svobodná mysl odsouhlasit z vnitřním hlasem a se zbytkem mozku, ano ozvala jsem se a rozhodla se. A že projevy naší vůle trvají nějakou tu desetinu vteřiny? Všechny naše duševní pochody lze řadit v čase. Přesto si troufnu tvrdit, že ty vědomé ovládám svou svobodnou vůlí.

Tyhle úvahy mě fascinují. To se neposmívám, sám jsem se podobným způsobem nauvažoval dost. Spíš mi připadají marné pokusy dokázat, zda má či nemá člověk svobodnou vůli. Nevím, jestli se někdy podaří do detailu zjistit, jak je veškerenstvo zařízeno. Člověk je ale zcela jistě jen pranepatrnou součástí toho, čemu já říkám veškerenstvo, navíc velmi křehkou, nestabilní a pomíjivou a část těžko může nahlédnout, jak funguje celek, co určuje pohyb a procesy v něm. A tak jsme si stvořili instrument nazvaný duše. Je to dobrý nástroj a zda je nesmrtelná, to každý poměrně brzy pozná, anebo také ne, ale to mu pak bude už jedno. Vlastně ani jedno mu to nebude, zase narážím na limity slov, protože pak už nebude nic, aspoň pro něj... Jenže ani tak se to nedá říct. Jak napsal pan Štembera, chybí nám metoda, jak o tom mluvit.

Nebudu zde podrobněji diskutovat, ale výsledky onoho experimentu nevypovídají o ničem. Pouze dokazuje existenci nevědomí. Tak jako sny. To jestli rozhoduje vědomá či podvědomá činnost mozku o reakci, skutečně není podstatné. A navíc jde o situaci, kdy evidentně dotyčný jedinec není trestán za chybné rozhodnutí.

Jsem naprostý odpůrce "determinismu", přesto ale upozorňuju na jeden detail, který se u pokusu se "štěrbinou" neustále opomíjí. Pokud je naprostý determinismus, pak je naprosto dáno i to jak uspořádáme pokus a co změříme, tedy vůbec slovo pokus je zavádějící. Prostě se odehraje co bylo dáno, tedy nějaké vlny a neurčitost... jsou naprosto zbytečné. Pokud ale něco jako svobodná vůle existuje pak naopak nemůže existovat NIC ABSOLUTNÍHO. Naprosto NIC, tedy ani NIC samo o sobě, ani čísla, nekonečno... pokud přijmeme determinismus, jsme hotovi. Ve všech smyslech tohoto slova HOTOVI. Pokud připustíme svobodnou vůli máme zase jiný problém, protože naprosto NIC co jsme kdy jen "nakousli", tedy všechny vědy, včetně matematiky jsou NEPRAVDA. Dokonce ani "Vím že NIC nevím" není pravda. Dokonce ani "vím že něco vím" není pravda, protože i "něco" je "absolutní" i absolutní chaos je "absolutní" a to je neslučitelné se svobodnou vůlí. Základem světa tedy musí být něco velmi podivného. Zatím pro to nemám lepší označení než "já" (duše). Už z důvodu výše popsaného by ale ani já nemělo být jen jedno, nebo nějaké přesné množství "já-stvích". Obávám se že nám chybí metoda jak o takové věci mluvit.