Až nastane doba pokoronavirová
Za prvé by mě zajímalo, zda virus Covid-19 byl jen hříčkou přírody, která nám uštědřila políček, nebo dílem lidským. Pokud byl dílem lidským, unikl náhodou nebo byl cílevědomě vpraven do lidské populace? Pokud ano, kdo tím co sledoval? Udělá to příště? Kdy? Máme se bát?
Za druhé by mě zajímala skutečná nakažlivost, mortalita a skutečná nebezpečnost tohoto viru. Bojovali jsme proti silnější chřipce, na níž ještě nemáme protilátky, nebo proti skutečné hrozbě? Podle některých zdrojů je pravděpodobnost úmrtí na koronavirus 30 – 40 x vyšší, než na běžnou chřipku (zde). To by znamenalo, že pokud v ČR umře 1500 lidí na chřipku ročně, mohlo by zde bez zavedení preventivních opatření umřít během roku až 60000 lidí. To už je opravdu hrozivé číslo. Záchrana 60000 životů už stojí za trochu nepohodlí a ekonomické ztráty. Chtěl bych proto vědět, jak moc toto nebezpečí bylo či ještě je reálné.
Po zkušenostech s pandemií tzv. prasečí chřipky, která byla vyhlášena Světovou zdravotnickou organizací v roce 2009, ale reálně se nekonala – jen si na ni namastily kapsy některé farmaceutické firmy, člověk moc důvěry v systém mít nemůže a musí se ptát, zda celá situace není vytvořena nebo zveličena jen někomu ku prospěchu. V případě koronaviru je zřejmé, že reálné nebezpečí minimálně v jeho schopnosti přetížit zdravotnický systém skutečně existuje. Jak je skutečně velké nám ukážou data ze zemí, které opatření proti jeho šíření nezavedla či je zavedla pozdě.
Za třetí by mě tedy zajímalo nejen, kolik lidí v tomto roce na koronavirus ve světě zemře, zda to bude statisticky významně více či méně než na chřipku, ale zajímalo by mě, kolik lidí zemře na obě dvě nemoci dohromady, aby se nám nějakým statistickým kouzlem nepřesunuli lidé, co umřeli na chřipku do kolonky mrtvých na koronavirus. Samozřejmě bude zajímavé vědět, zda se statisticky významně pohne také celkový počet zemřelých na světě. Taky by bylo namístě vědět, zda a jakou vlnu sebevražd lidí, kteří přišli o práci, příjem, živobytí a výsledy celoživotního úsilí ekonomická krize spojená s epidemií, vyvolá. Zda příliš tvrdá léčba nebyla horší než nemoc.
Samozřejmě, že ptát se nestačí. Otázky jsou však velmi důležité proto, abychom se mohli ze současné situace poučit a přijmout odpovídající preventivní kroky směrem do budoucnosti, protože tato pandemie v moderním globalizovaném světě určitě nebyla poslední a je hodně pravděpodobné, že mohou přijít ještě horší.
Jako první a zásadní nápravný krok bych viděl vypovědět Lisabonskou smlouvu, protože omezuje naši národní svrchovanost, vnucuje nám pravidla, normy a zákony, které nechceme, nepotřebujeme a v případě nebezpečí nás mohou ještě více ohrozit. Opravdu není možné, aby nás někdo kritizoval za to, že uzavřeme v případě nebezpečí své hranice, ani za to, že pandemická opatření začneme uvolňovat, když se to začne jevit ze zdravotního hlediska možné či dokonce vhodné a pro naši ekonomiku žádoucí. Nevěřím, že úředník někde v Bruselu dokáže situaci řídit lépe než volené vlády jednotlivých států ani, že nebude upřednostňovat zájmy některých států nad jiné.
Bylo by vhodné mít vypracované statistiky, které by jasně vyjadřovaly skutečné riziko epidemie. Když někoho srazí auto, v nemocnici mu odeberou krev, zjistí, že má koronavirus, on druhý den zemře na následky svého zranění, je poněkud matoucí, když se objeví ve statistikách úmrtí na koronavirus. To samé se týká lidí, kteří umřou na jiné nemoci nebo třeba ve věku krásných 95 let s koronavirem, ale ne na něj.
Ukázalo se, jak jsou důležité pro zvládnutí epidemie prostředky osobní ochrany, jako jsou roušky, respirátory, ochranné štíty, rukavice apod. Stát i zdravotnická zařízení by jich měly udržovat dostatečnou zásobu na několik měsíců. Stát by měl podporovat české firmy, které jsou schopny produkovat kvalitní ochranné prostředky. Obrátit se v tomto směru na zahraniční dodavatele nebo jejich výrobu v ČR svěřit do rukou zahraničním firmám (viz zde), považuji za plivnutí do tváře všem obyvatelům tohoto státu.
Poznali jsme v masovém měřítku to, co jsme dosud moc neznali. Firmy se museli začít spoléhat na práci svých pracovníků z domova, pokud to bylo jen trochu možné. Děti se musely začít učit doma samostatně či s chudáky rodiči na základě úkolů, které jim učitelé posílají přes internet. Tento přístup bude třeba propracovat, systematizovat a začít o něm také uvažovat, jako o reálné možnosti vzdělávání v době pandemické či jiné krize.
Jako dost velké selhání vidím nedostatek koordinace postupů především v příhraničním režimu s okolními státy. Dřív jsme byli se Slovenskem jeden stát, máme zde velkou slovenskou menšinu a najednou v době krize spousta lidí nemohla dojíždět za prací. To poškodilo je i firmy, pro něž pracují. To by mělo být napraveno a zajištěno, že v případě opakování krize bude koordinace s okolními státy fungovat mnohem pružněji.
Také bych viděl pro fungování státu v době krize důležité, aby se stát mohl obrátit nejen na složky svého záchranného systému ale i více na své občany organizované v rámci projektu nějaké formy civilní obrany. Stát by se měl spoléhat na vlastní občany, české firmy, soběstačnost ve výrobě ochranných prostředků, soběstačnost v oblasti základních potravin, držet kontrolu nad vodou a dalšími strategickými surovinami.
Přeji Vám příjemné prožití zbytku velikonočních svátků, které nám, bohužel, koronavirová krize silně omezila. Vydržme, snad bude brzy líp.
Rostislav Szeruda
Jak nám ukrajinská krize zavařila doma
Válka na Ukrajině nám přinesla ekonomickou krizi – obrovskou inflaci, nedostatek plynu, velké zdražení paliv a energie, migraci. Kdoví, co nás ještě čeká? A za všechno může Putin. Opravdu za všechno?
Rostislav Szeruda
Co nám válka na Ukrajině ukázala 2
Stejně tak jako jsem proti dráždění a provokování divokých zvířat a považuji za velmi nerozumné zahrávat si s těmi velkými, silnými a v případě ohrožení agresivními, byl jsem vždy také proti tomu zahrávat si s ruským medvědem,
Rostislav Szeruda
Co nám válka na Ukrajině ukázala
Co nám válka na Ukrajině ukázala? Za prvé, že přísloví, že není radno dráždit hada holou nohou a také medvěda, potažmo ruského, zadní částí těla, stále platí. Jinak hrozí, že o něco, co je nám blízké a bylo samozřejmé, přijdeme.
Rostislav Szeruda
Rozhovor s ďáblem 4
V roce 1937 začal psát Napoleon Hill, autor bestselleru Myšlením k bohatství, knihu Jak přelstít ďábla. Tato kniha je velmi troufalá a nadčasová. Představuji si, na co by se zeptal pan Hill ďábla dnes a jakou by dostal odpověď.
Rostislav Szeruda
Rozhovor s ďáblem 3
V roce 1937 začal psát Napoleon Hill, autor bestselleru Myšlením k bohatství, knihu Jak přelstít ďábla. Tato kniha je velmi troufalá a nadčasová. Představuji si, na co by se zeptal pan Hill ďábla dnes a jakou by dostal odpověď.
Rostislav Szeruda
Kouzlo vánočních pohádek
Máte někdy chuť podívat se na nějaký film poprvé? Zní to divně? Možná ano, ale já to tak mám – hlavně o vánocích. Rád bych se na některé filmy – hlavně pohádky, které jsem už viděl mnohokrát, podíval, jako by to bylo poprvé.
Rostislav Szeruda
Rozhovor s ďáblem 2
Zdálo se mi, že jsem na nějakém shromáždění. Vypadalo to jako nějaká modlitebna. Lidé poslouchali kazatele, který k nim hovořil. Nebyl to ale živý člověk. Vlastně sledovali velkou obrazovku, která k nim promlouvala lidským hlasem
Rostislav Szeruda
Rozhovor s ďáblem
Četl jsem si večer knihu od pana Napoleona Hilla s názvem Jak přelstít ďábla. Byl jsem unavený a tak jsem brzo usnul. Děj knihy se mi zvolna přelil do snu.
Rostislav Szeruda
Navrhuji nechat vládu kanonizovat, aneb hledá se advocatus diaboli
Kanonizace či svatořečení je proces prohlášení nějakého člověka za svatého. Má několik fázi. Člověk je označen nejprve za Služebníka Božího, pak za Ctihodného, Blahosloveného a nakonec za svatého.
Rostislav Szeruda
Navzdory všem…
Zdálo se, že končí nouzový stav. Měl sloužit po krátké období, ale vláda se ho pokusila a pokouší zavést „na věčné časy“. Výsledek? Žalostný. Přesto si vláda pozvala na pomoc hejtmany a společně znevážili parlament i právní stát.
Rostislav Szeruda
O vánoční nudě
To mě to unavilo. Štědrovečerní Pohádka o vánoční hvězdě. Navnadila, potěšila oko. Skvělý nápad, ale přešel do slaboduchého klišé. Samospasitelná nezištná láska. Nic víc.
Rostislav Szeruda
Hra na dozorce a vězně
Myslím, že je nejvyšší čas si v době této Covidové krize připomenout děsivý Stanfordský experiment, protože možná jeho masivnější a ještě děsivější verze se nám odehrává právě před očima.
Rostislav Szeruda
Potřebujeme zbraně?
Tento týden to byl rok, co ve Fakultní nemocnici Ostrava řádil šílený střelec. Máme šanci se ubránit šílenému střelci či útočníkovi s nožem? Jak se zachovat? Bránit se nebo utíkat? Pomůže nám, když budeme mít zbraň?
Rostislav Szeruda
Jsme s Covidem nebo proti němu?
Snad je po bitvě. Je na čase být generálem. Alespoň na chvíli. Experti nám totiž slibují další bitvy – další kola pandemie. Kdo vyhrál a kdo je poražený?
Rostislav Szeruda
S Prymulou nebo bez
Když se na jaře k nám dostala Covidová krize, zaznělo vyjádření, že česnek, konzumace vitaminů, minerálů, otužování ani štamprle večer nás před nákazou Covidem neochrání, což je jistě pravda, ale
Rostislav Szeruda
Placebo efekt
Placebo (lat. potěším) je neúčinná látka či postup léčení, který u pacienta vyvolá pozitivní léčebný efekt, přestože by žádný léčebný efekt neměl být pozorován. Léčebný efekt je považován pouze za důsledek autosugesce pacienta,
Rostislav Szeruda
Jen je nechte, ať se bojí!
Strach nás provází od počátku naší existence. Chrání nás, brání nám udělat věci, které by nás zahubily. Také nás ale ochromuje, brání nám se bránit, rozumně myslet, činí nás snadno ovladatelnými a pomalu, ale jistě, nás zabíjí.
Rostislav Szeruda
Jak vytvořit (pandemickou) krizi – návod pro začátečníky
Mám z té korona krize divný pocit. Když mám divný pocit, napadají mě divné myšlenky. Když mám divné myšlenky, hledám informace. Když vidím data, mám pochybnosti. Jak je to s tou krizí doopravdy?
Rostislav Szeruda
Koronavirus jako zrcadlo společnosti
Koronavirus, který aktuálně sužuje naší společnost, jí zároveň nastavuje zrcadlo, některé věci zviditelňuje, jiné pokřivuje a některé problémy jako by zázračně zmizely.
Rostislav Szeruda
Korona postrach
Jsou témata, o kterých se člověku nechce vůbec psát, ale nakonec mu to nedá. Masové šílenství zvané koronavirus pokračuje a bude se dál stupňovat. Máme se bát?
předchozí | 1 2 3 4 5 6 | další |
- Počet článků 103
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1304x
Mé stránky: Kvantová duše, www.szeruda.cz