Jako mravenci a včely
V jednom mraveništi může žít několik set tisíc mravenců, ale ve velkých mraveništích klidně i milión jedinců. Včel v jednom včelstvu může být několik desítek tisíc. Termitů může žít v termitišti i pět a více miliónů. Společenstva mravenců, termitů či včel využívají dělby práce a využívají specializované profese. Některé skupiny se starají o potravu, jiné o stavění hnízda, další hnízdo chrání nebo se starají o potomstvo. Hnízda, která si budují, mohou být velmi rozsáhlá a složitě strukturovaná.
Hmyzí jedinci jsou schopni vzájemně komunikovat pomocí doteku tykadly, pohybů nebo vyměšováním chemických látek. Přestože se hmyzí jedinci nejeví přespříliš inteligentně, spíše jako jednoduché automaty, celé společenství hmyzu projevuje úroveň inteligence podstatně vyšší. Nejvíce je to patrné při stavění hnízda. Slepí termiti stavějí svá hnízda, jako by pro ně někde existoval plán, podle něhož se řídí. Stavějí sloupy a oblouky tak, že se setkají, aniž by mohli vidět, co sami staví a co staví o kousek dál jejich kolegové.
Termiti jsou schopni opravit poškození či trhlinu v termitišti tak, že pracují na opravě z obou stran současně a chodby propojí přesně tak, jak mají být. Snaží se propojit termitiště správně, i když třeba člověk vloží do trhliny v termitišti přepážku, která zabrání kontaktu a komunikaci termitů z jedné a druhé strany trhliny. Zemře-li královna, termiti přestanou na opravě poškození termitiště pracovat.
Mravenci nedbají na to, když pár dělníků starajících se o sběr potravy zmizí či zahyne, ale zmizí-li pár strážců mraveniště, ostatní se takřka okamžitě začnou vracet a dojde velmi rychle k uzavření kolonie. Děje se tak rychleji, než se zdá možné, aby si mravenci předali informací pomocí komunikace tykadly či chemicky pomocí feromonů.
Těžko budeme hledat, třeba u hmyzu, nějakou individualitu. Spíše zjistíme, že jejich jednání se řídí určitými vzorci chování, které jsou danému druhu vlastní a pro všechny jednotlivce společné. Tyto vzorce ovšem mohou být velmi důmyslné. Hmyzí kolonie se dokážou chovat, jako by tvořily jediný živý organismus a měly společné myšlení založené na jim vlastních archetypech. Duše hmyzu není něco existujícího uvnitř jejich malých hlaviček, ale je společná celé kolonii. Jedinci existují uvnitř této psýché.
U vyšších forem života, jako jsou ryby a ptáci, můžeme již pozorovat prvky skupinového i individuálního chování. Malé mořské ryby vytvářejí obří hejna, která se navenek jeví jako jeden velký organismus. Plavou v těsných formacích, dokážou změnit takřka současně směr svého pohybu, aniž by následovaly nějakého vůdce. Celá skupina umí velmi spořádaně a inteligentně reagovat na přítomnost predátora, obeplavat ho či se bleskově rozptýlit bez toho, aby si jedinci vzájemně překáželi či do sebe panicky naráželi.
Podobně se dokážou chovat i hejna ptáků. Něco je nutí současně vzlétnout či přistát, letět určitým směrem či prudce změnit směr letu. Kterýkoliv jedinec může spustit vlnu, která se během pár desetin sekundy rozšíří na celé hejno a ovlivní jeho pohyb. Rychlost této reakce je přitom větší, než by odpovídalo běžné reakci jedince na vizuální podnět. Nejedná se přitom o chaotický neurčitý reflex, který by vedl ke srážkám a kolizím, ale o koordinovaný smysluplný pohyb celého hejna. Pohyb jedince je ovlivněn pohybem všech ostatních ptáků.
K pochopení pohybu ryb či ptáků se používají matematické modely, které se snaží modelovat pohyb celého hejna na základě předpokladu, že se jedinci řídí několika jednoduchými pravidly navázanými na pohyb jejich sousedů nebo také využívají fyzikální principy proudění tekutin. Pohyb hejna by pak určovalo několik dominantních jedinců. Matematické modely pohybu osvětlují některé principy chování společenství ryb a ptáků, ale nedokážou vysvětlit ani popsat komplexnost pohybu hejna jako celku. Pokud by větší počet jedinců měl tendence chovat se individuálně, model by se zhroutil. Kdyby tuto výsadu mělo jen několik z nich, pak by asi hejno nereagovalo správně třeba na přítomnost vetřelce.
Ať už se jedná o termity, mravence, včely, ryby či ptáky vypadá to, jako by se jejich společenství neřídily pomocí interakce stovek, tisíců či miliónů malých mozečku či individuálních myslí, ale jako by jedinci v rámci svého společenství existovali jako spolupracující buněčné stroje, uvnitř velké vzájemně je spojující mysli. Tato mysl by pak nebyla podobna softwarovému produktu, který vytvářejí jednotlivé malé organismy, ale spíše fyzikálnímu poli, které svým tvarem řídí pohyb jednotlivých živých komponentů a přesahuje rozměry jednotlivce.
Mnoho živočišných druhů má tendenci vytvářet menší či větší společenství, která se řídí nepsanými pravidly. Čím vyspělejší živočišný druh je, tím větší míru individuálního chování u něj můžeme pozorovat, ale to neznamená, že by nepodléhal kolektivním vzorcům chování typickým pro daný druh. To se týká i člověka. Existuje celá teorie o lidském nevědomí (Carl Gustav Jung) a kolektivních vzorech, které řídí jeho jednání.
Ať už kolektivní formy chování fungují jakkoliv, týkají se i lidí. Na rozdíl však od hmyzích společenstev, chování lidí ve stádu není inteligentnější než chování lidí jako individuí. Naopak, lidé jako masa se chovají mnohem méně vědomě, citlivě a inteligentně. Ovládají je emoce a kolektivní vzorce chování. Snadno podléhají vlivu samozvaných vůdců, skrze něž promlouvají jejich nejtemnější myšlenky a pocity. Jedinci se řídí svým vědomým myšlením, skupinu ovládá spíše nevědomí.
Trpíme iluzí, že my sami vytváříme své myšlenky, ale ono možná něco myslí v nás podle vzorů, které jsou společné pro celé skupiny lidí či celé lidstvo. Vyhledáváme vzory, které nám dodávají energii, leckdy na úkor jiných, rozvinujeme je ve své mysli a tím je zpětně posilujeme. O to větší vliv pak mají na další lidi. Není pak divu, jak snadno jako lidé podléháme vlivu různých náboženství a ideologií, které ovlivňují pohyb lidských mas tak, že se jak mravenci z různých mravenišť vrháme proti sobě v bratrovražedných válkách. My lidé ale, na rozdíl od mravenců, máme možnost vědomé volby, které vzory myšlení a jednání necháme v sobě rozvinout. Škoda jen, že ji tak málo využíváme.
S využitím knihy: Sheldrake, R.: Přítomnost minulosti. ANAG, Olomouc 2017.
Rostislav Szeruda
Jak nám ukrajinská krize zavařila doma
Válka na Ukrajině nám přinesla ekonomickou krizi – obrovskou inflaci, nedostatek plynu, velké zdražení paliv a energie, migraci. Kdoví, co nás ještě čeká? A za všechno může Putin. Opravdu za všechno?
Rostislav Szeruda
Co nám válka na Ukrajině ukázala 2
Stejně tak jako jsem proti dráždění a provokování divokých zvířat a považuji za velmi nerozumné zahrávat si s těmi velkými, silnými a v případě ohrožení agresivními, byl jsem vždy také proti tomu zahrávat si s ruským medvědem,
Rostislav Szeruda
Co nám válka na Ukrajině ukázala
Co nám válka na Ukrajině ukázala? Za prvé, že přísloví, že není radno dráždit hada holou nohou a také medvěda, potažmo ruského, zadní částí těla, stále platí. Jinak hrozí, že o něco, co je nám blízké a bylo samozřejmé, přijdeme.
Rostislav Szeruda
Rozhovor s ďáblem 4
V roce 1937 začal psát Napoleon Hill, autor bestselleru Myšlením k bohatství, knihu Jak přelstít ďábla. Tato kniha je velmi troufalá a nadčasová. Představuji si, na co by se zeptal pan Hill ďábla dnes a jakou by dostal odpověď.
Rostislav Szeruda
Rozhovor s ďáblem 3
V roce 1937 začal psát Napoleon Hill, autor bestselleru Myšlením k bohatství, knihu Jak přelstít ďábla. Tato kniha je velmi troufalá a nadčasová. Představuji si, na co by se zeptal pan Hill ďábla dnes a jakou by dostal odpověď.
Rostislav Szeruda
Kouzlo vánočních pohádek
Máte někdy chuť podívat se na nějaký film poprvé? Zní to divně? Možná ano, ale já to tak mám – hlavně o vánocích. Rád bych se na některé filmy – hlavně pohádky, které jsem už viděl mnohokrát, podíval, jako by to bylo poprvé.
Rostislav Szeruda
Rozhovor s ďáblem 2
Zdálo se mi, že jsem na nějakém shromáždění. Vypadalo to jako nějaká modlitebna. Lidé poslouchali kazatele, který k nim hovořil. Nebyl to ale živý člověk. Vlastně sledovali velkou obrazovku, která k nim promlouvala lidským hlasem
Rostislav Szeruda
Rozhovor s ďáblem
Četl jsem si večer knihu od pana Napoleona Hilla s názvem Jak přelstít ďábla. Byl jsem unavený a tak jsem brzo usnul. Děj knihy se mi zvolna přelil do snu.
Rostislav Szeruda
Navrhuji nechat vládu kanonizovat, aneb hledá se advocatus diaboli
Kanonizace či svatořečení je proces prohlášení nějakého člověka za svatého. Má několik fázi. Člověk je označen nejprve za Služebníka Božího, pak za Ctihodného, Blahosloveného a nakonec za svatého.
Rostislav Szeruda
Navzdory všem…
Zdálo se, že končí nouzový stav. Měl sloužit po krátké období, ale vláda se ho pokusila a pokouší zavést „na věčné časy“. Výsledek? Žalostný. Přesto si vláda pozvala na pomoc hejtmany a společně znevážili parlament i právní stát.
Rostislav Szeruda
O vánoční nudě
To mě to unavilo. Štědrovečerní Pohádka o vánoční hvězdě. Navnadila, potěšila oko. Skvělý nápad, ale přešel do slaboduchého klišé. Samospasitelná nezištná láska. Nic víc.
Rostislav Szeruda
Hra na dozorce a vězně
Myslím, že je nejvyšší čas si v době této Covidové krize připomenout děsivý Stanfordský experiment, protože možná jeho masivnější a ještě děsivější verze se nám odehrává právě před očima.
Rostislav Szeruda
Potřebujeme zbraně?
Tento týden to byl rok, co ve Fakultní nemocnici Ostrava řádil šílený střelec. Máme šanci se ubránit šílenému střelci či útočníkovi s nožem? Jak se zachovat? Bránit se nebo utíkat? Pomůže nám, když budeme mít zbraň?
Rostislav Szeruda
Jsme s Covidem nebo proti němu?
Snad je po bitvě. Je na čase být generálem. Alespoň na chvíli. Experti nám totiž slibují další bitvy – další kola pandemie. Kdo vyhrál a kdo je poražený?
Rostislav Szeruda
S Prymulou nebo bez
Když se na jaře k nám dostala Covidová krize, zaznělo vyjádření, že česnek, konzumace vitaminů, minerálů, otužování ani štamprle večer nás před nákazou Covidem neochrání, což je jistě pravda, ale
Rostislav Szeruda
Placebo efekt
Placebo (lat. potěším) je neúčinná látka či postup léčení, který u pacienta vyvolá pozitivní léčebný efekt, přestože by žádný léčebný efekt neměl být pozorován. Léčebný efekt je považován pouze za důsledek autosugesce pacienta,
Rostislav Szeruda
Jen je nechte, ať se bojí!
Strach nás provází od počátku naší existence. Chrání nás, brání nám udělat věci, které by nás zahubily. Také nás ale ochromuje, brání nám se bránit, rozumně myslet, činí nás snadno ovladatelnými a pomalu, ale jistě, nás zabíjí.
Rostislav Szeruda
Jak vytvořit (pandemickou) krizi – návod pro začátečníky
Mám z té korona krize divný pocit. Když mám divný pocit, napadají mě divné myšlenky. Když mám divné myšlenky, hledám informace. Když vidím data, mám pochybnosti. Jak je to s tou krizí doopravdy?
Rostislav Szeruda
Až nastane doba pokoronavirová
Až nastane doba pokoronavirová měl bych pár otázek, které mi zřejmě nikdo nezodpoví, ale přesto bych je rád položil. Rád bych také, abychom se z této epidemie poučili pro to, co možná příjde příště.
Rostislav Szeruda
Koronavirus jako zrcadlo společnosti
Koronavirus, který aktuálně sužuje naší společnost, jí zároveň nastavuje zrcadlo, některé věci zviditelňuje, jiné pokřivuje a některé problémy jako by zázračně zmizely.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 | další |
- Počet článků 103
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1304x
Mé stránky: Kvantová duše, www.szeruda.cz