Potřebujeme novou silnou pravicovou stranu

Patřím do generace, která zažila vládu jedné strany. Mám pocit, že se ta doba vrací zpět. Stran máme sice na pohled hodně, ale jako by se posouvaly na jednu hromadu, která pro mne osobně nevoní. Chtělo by to čerstvý vítr.

Žijeme v době, kdy Evropu a ve velké míře i svět ovládá levice. Není to ale tradiční levice zaměřená na ochranu pracujících lidí, zajištění jejich sociálních jistot a snažící se zabránit tomu, aby se nůžky mezi bohatými a chudými příliš rozevíraly. Není to ani komunistická či postkomunistická levice hlásající třídní boj. Komunisté i sociální demokraté mizí ze scény. Na jejich místo nastupuje levice hlásající anarchismus a kulturní marxismus pod pláštíkem libe­rální demokracie.

Stále více můžeme pozorovat řadu nezdravých trendů zleva, které se pokoušejí o relativizaci pravdy, morálky, základních hodnot i historie. Snaží se o omezování svobody slova, šíření politicky korektních lží, dehonestaci pro ně nežádoucích názorů a jejich zastánců. Práva menšin z okraje společnosti by nejraději povýšili nad práva většinové společnosti, tradiční role mužů a žen nahradili genderem a tradiční národní kulturu vymazali multikulturou. Demokracii by ohnuli tak, aby umožnila vládu samozvaných elit. Pro tohle vše je potřeba, aby vznikla nová pravicová a konzervativní strana, která by hájila tradiční a osvědčené hodnoty.

Proč nová? Jediná silná pravicová strana, která zde v minulosti existovala, ODS ztratila již dávno svůj politický i morální kredit, podlehla korupci a prodala sama sebe. Ze strany s jasnými vizemi zůstala jen beztvará hmota s trochou falešného pozlátka bez valné chuti, ale za to již poněkud nevábného odéru. Tato strana existuje spíše z toho, co bylo, než co může nabídnout svým voličům kromě negativní rétoriky vůči politickým konkurentům. Vyvrhla nepohodlné za nepo­­hodlné názory, ale ponechala si arogantní až vulgární ale za to loajální straníky typu Topolánka, Novotného a Langa.

Jakých hodnot bych si u nové strany konzervativní a pravicové orientace cenil?

1. Hájení svobody slova a projevu – v dnešní době můžeme pozorovat tendence omezit právo vyjádřit názor, který neodpovídá přání určitých politických a nátlakových sku­pin. Hrozí nám, že určité věci a témata nebude možno podrobit kritice ani o nich věcně diskutovat. Začíná to bany na sociálních sítích, v diskusních fórech, pokračuje to obstruk­ce­mi, rušením veřejných vystoupení, ostrakizováním i napadáním názo­ro­vých odpůrců a ome­zením svobody po projevu to končí. Kde končí svoboda pro­je­vu, tam končí i demokracie.
2. Prezentace slušnosti nikoliv politické korektnosti. Politikové se rádi napadají, urá­žejí, cokoliv je jim dobré, aby své protivníky poškodili, a očekávají, že za to získají od svých voličů plusové body, aniž by sami museli přijít s něčím konstruktivním. Kde to jsme, když zastupitel ODS Lang vyhrožuje podřezáním? Na dru­hou stranu si politikové dávají pozor, aby pravdu zaobalili do poli­ticky korektních frází, aby neřekli něco, za co by mohli být „morálními autoritami“ kritizováni. To je nutno změnit. Politik musí mluvit slušně ale zcela jednoznačně a bez obalu.
3. Konzervatismus stavějící na tom, co se v minulosti osvědčilo a odmítající vše, co historicky vedlo k chaosu, válkám a nenávisti ve společnosti. Je třeba se postavit všem nesmyslům, povyšujícím práva zločince nad práva oběti, práva menšin z okraje spo­leč­nosti nad práva většinové společnosti, genderových nesmyslů nad přirozeností. Poškodíte-li stromu kořeny, zahyne. Potřebujeme kořeny.
4. Pragmatismus zaměřený na výsledky. Je třeba přijmout prostý fakt, že lidem je bližší košile než kabát. Strana bez jasného ekonomického a daňového programu, který by zvýšil životní úroveň většiny obyvatelstva, nemá na pravicové scéně, co dělat. Občan nemá být závislý na státu, ale stát na občanovi. Pravice by měla ekonomický a daňový systém dělat, co nejjednodušší, protože zjednodušení přináší funkčnost, a nikoliv ho zatěžovat tisící regulacemi a omezeními pro občana.
5. Podpora střední třídy. Střední třída představuje skupinu obyvatel, na níž by měl stát stavět. Jedná se o asi 70% obyvatelstva, které přináší státu stabilitu, prosperitu a pře­de­vším svobodu. Bez silné střední třídy je země rozdělena na skupinku bohatých elit a masu chudých, kterou lze snadno, za příslib prebendy, ovládat. Dovoz laciné pra­cov­ní síly je ve své podstatě vždy pokusem obohatit koncerny na úkor jejich zaměstnanců, rozšířit masu chudých, poslušných a nesvobodných; a přitom tíhu takto vzniklých sociálních problémů přenést na stát.
6. Hájit národní zájmy a suverenitu. Česká republika je malá ale strategicky umístěná země. Vždy jsme museli nějak vycházet s velkými mocnostmi, které nás chtěly ovládnout vojensky, politicky či ekono­micky. Sotva jsme se vymanili z područí Moskvy, hrozí nám, že budou o nás (v podstatě bez nás) rozhodovat politikové někde v Bruselu, Berlíně či Paříži. Ztratíme-li národní suverenitu, přijdeme brzy i o svou národní identitu. Nejspíš se pak nestaneme ekonomicky vyspělou zemí, ale budeme pokračovat v kariéře levné montovny a ekonomické kolonie Německa. Aby se to nestalo, měly by být pro nás vzorem země, jako je Izrael, Japonsko či Jižní Korea – politicky, ekonomicky i vojensky. Důležitá je pro nás také spolupráce v rámci V4+, vyváže­ná politika a ekonomické vazby na všechny strany.
7. Nenechat se korumpovat. Ze všech stran k nám proudí „dobro“ všeho druhu. Fondy EU nás zásobují penězi, abychom mohli mít cyklostezky na světové úrovni, Norsko nám posílá peníze, abychom si vylepšili školství, prodali své děti a nechali je proškolit v rámci moderních ideologií. Nezávislá justice dostává zahraniční příspěvky, aby byla ještě nezávislejší. To, že nám někdo dává na něco peníze, ještě neznamená, že je to pro naše dobro. Spíš je třeba se ptát: Cui bono?
8. Apolitické školství. Své děti posíláme do školy, aby získaly vědomosti a dovednosti prospěšné pro život a ne proto, aby jim tam někdo za peníze z nějakých fondů před­nášel něco nad rámec státem schválených osnov, aby se vzdělávaly o mírumi­lov­nosti některých náboženství, genderových teoriích, byly zatahovány do politických půtek či ekonátlakových skupin. Školy by měly produkovat vzdělané lidi a odborníky, nikoliv se snažit za každou cenu vzdělat nevzdělatelné.
9. Ekologie bez ideologie. Ekologie by měl být boj za čistotu prostředí, nikoliv pro­stře­dek politického boje či nátlaku, prostředek pro blokování výstavby silnic a dálnic, prosazo­vání ekologických nesmyslů ve formě nevýkonných vysavačů, nesmyslných emisních norem či zadrátováním ulic nabíjecími šňůrami pro elektromobily.
10. Víra ve smysl existence. Člověk nemusí věřit v Boha, ale měl by věřit, že naše exi­stence i konání má smysl, že máme my i naše děti budoucnost, že nebude po nás po­topa ani, že nezanikne civilizace kvůli bláznovství mocných.

Když se na politické scéně objevili Realisté, doufal jsem, že budou pravicovou politickou stranou, kterou tato země potřebuje. Nestalo se. Po té, co byl pan Fiala tak "hodný" a vyhodil ze strany pana Václava Klause mladšího, opět cítím naději, že se zde objeví nová silná pravicová strana, které by bylo možno hodit ve volbách svůj hlas.