Ekologie elektromobilů
Po revoluci jsem si, říkal, že když už nebudu vědět koho volit, budu volit Zelené, protože to jsou určitě lidé, jimž jde o dobrou věc. Nakonec jsem je ale nikdy nevolil, protože jsem záhy přišel na to, že ekologie u těchto stran, přes veškeré proklamace, rozhodně není na prvním místě – na tom je jen bohužel velmi pochybná neomarxistická politika.
Trocha ekologického myšlení ve mně zůstala do dnešní doby, a tak mám dům, který nezamořuje v zimě své okolí smradem, netopím pánubohu do oken, teplou vodu mi většinu roku ohřívají kolektory. Co to jde, používám dešťovou vodu a nejraději mám ovoce z vlastní zahrádky či místního trhu než od obchodního řetězce. Nesnáším plastové nádobí (dobré snad jen pro NDR a USA), vítám omezení plastových sáčků a tašek v obchodech, i když uznávám, že třeba na mokré plavky se papírová taška moc nehodí a do deště taky ne.
Líbí se mi nové fasády paneláků, ale netěší mě hromada polystyrenu, která na nich visí. Určitě za nějakou historicky dohlednou dobu bude muset být vyměněna, spadne nebo se rozdrobí na malé kuličky, které pohltí půda nebo spláchne voda. To je ekologie šetřící nám dnes teplo. Fajn. Nekupte to, když se nám to vyplatí. Budou z toho mít ale taky takovou radost příští generace?
Určitě bych byl pro omezení plastových lahví i tun nesmyslných plastových hraček, které draze nakoupíte před vánoci a po vánocích už je můžete rozbité vyhodit do koše. Asi bych byl schopen žít bez jednorázových propisek, ale už mi připadá poněkud pošetilé brát dětem oblíbená brčka a dospělým neméně oblíbené uchošťouchy.
Udivuje mně, že ekologové vůbec neřvou, když se navyšuje legislativa a byrokracie. Tuny formulářů produkovaných na každém úřadě, milióny papírů na to že souhlasíte s tím, že vaše dítě bude možno ve škole vyfotit, že bude moci to či ono. Místo toho, aby byl jeden papír pro toho, kdo s něčím nesouhlasí, tak musí být pro všechny papír, že souhlasí. Bez toho to prý nejde. Určitě se už chystá i formulář na to, že budete dobrovolně provozovat sex. K tomu EET či GDPR. Všude jsou papíry, které musely být z něčeho vyrobeny, musely být potištěny, musí procestovat milióny kilometrů bez ohledu na to, že už existuje slovo elektronizace a musí být také někde v teple uskladněny.
Jedním z největších ekologických nesmyslů je ale pro mne osobně elektromobil. Děsím se doby, kdy každý dům bude mít venku povinně na tuto zhůvěřilost zásuvku na nabíjení a samozřejmě odpovídající jistič k tomu. Po lesích se budou povalovat tuny „ekologických“ baterií a lidé, kteří mají rádi přírodu, budou nostalgicky vzpomínat na dobu, kdy se v lesích povalovaly pouze papírky, plastové láhve, sáčky a občas nějaké pneumatiky.
Elektromobil se na první pohled může jevit jako dokonalý ekologický vynález. Jezdí to potichu a nikde z toho neunikají obláčky smradlavého dýmu. Je to ale jen velká iluze a klam. Nevidíme totiž nikde kolik kouře a dýmu vypustila továrna, která tento vůz vyrobila, nevidíme kouř stoupající z elektrárny produkující elektřinu pro nabíjení elektromobilu, nevidíme ani emise z továren produkující baterie a jiné komponenty na údržbu tohoto vozu ani na jeho tzv. ekologickou likvidaci a hlavně na likvidaci všech baterií, které během své životnosti spotřebuje. Otázkou je, zda pak celkový součet není pro elektromobily horší než pro vozy se spalovacími motory.
Podle jedné studie by tyto „bezemisní“ stroje vyšší střední třídy měly za svůj život najet 580.000 km, aby se z hlediska emisí vyrovnaly svým emisním kolegům. Myslíte si, že máte staré auto? Ano? Podívali jste se na tachometr? Opravdu tam máte tolik najeto? Kdo takové auto má? Tak maximálně nějaký ekohujer. Správný ekofrajer si ovšem musí pořídit nejpozději každý druhý rok nové auto, aby bylo vidět, že to s tou ekologií myslí opravdu vážně.
Pokud budete chtít být ekologičtí, zapomeňte na větší auta. Určitě vám na cestu do práce a na nákup stačí malé auto – víc nepotřebujete a dál byste s tím stejně nedojeli. Uznávám, že jako druhé auto k domu (nikoliv panelovému) by malý elektromobil nemusel být špatný stejně jako třeba akumulátorová sekačka na trávu. Rozhodnutí o jeho pořízení či nepořízení bych však nechal na konkrétním občanovi a jeho rozmyslu – vyplatí se mi to nebo ne?
Optimální by bylo dobíjet ekologické vozy pouze ekologickou elektřinou – tedy elektřinou z obnovitelných zdrojů. Mělo by být třeba dáno zákonem, že když bude venku svítit sluníčko, bude možno elektrovozy nabíjet – tedy rozhodně ne v noci, kdy bude k dispozici jen elektřina z jaderných elektráren a elektráren produkujících elektřinu z fosilních paliv.
Pochopil bych, kdyby se elektromobily rozšířily, protože by uspěly v konkurenci s auty se spalovacími motory, protože by byly lepší, bezpečnější, uživatelsky hodnotnější, lacinější či třeba dokonce i opravdu ekologičtější. Tak tomu bohužel není.
Hromadu autobaterií potřebnou pro elektromobily muže považovat za ekologickou pouze ekologický šílenec, který si myslí, že takto spasí svět. Baterie mají nezanedbatelnou mrtvou váhu, kterou je nutno sebou stále vozit, a která vám na dojezdu nepřidá. Je opravdu tak snadné tyto baterie ekologicky skladovat, likvidovat či hasit, když dojde k jejich zahoření? Zajímalo by mě, co snadněji vzplane – běžný vůz nebo elektromobil? Co z toho se bude hasičům lépe hasit? Co spaliny unikající při požáru takového auta – jsou méně či více toxické, než spaliny z běžného auta? Nějak mi ty informace chybí.
Kapitalismus by měl být založen na volném trhu. Pokud je po něčem poptávka, měla by na tento podnět zareagovat nabídka. V dnešní době to už ovšem neplatí. Kdo by také čekal na poptávku? Poptávka se v dnešní době už vytváří uměle. Potřebujeme obnovitelné zdroje – hurá! Hned tu máme řepku, solární energetiku a jiné neefektivní nesmysly, které přinášejí velký zisk pro bohaté investory a na druhou stranu zdražení elektřiny a paliv pro o dost chudší odběratele.
Byznysmeni cítí na dálku uměle vytvořený kšeft, do něhož potečou státní peníze ve formě dotací. Lidé budou přinuceni kupovat, i když to nechtějí. Buď dostanou (ze svých daní) dotace, aby to tolik nebolelo, nebo ekologické daně a poplatky, aby to bolelo, když si nebudou chtít koupit to, co by si pro dobro lidstva (vybraného lidstva) měli koupit. Připraví se nové na míru ušité a nejlépe nesplnitelné normy (ekonormy) a hned bude jasné, že to bez elektromobilů nejde.
Navíc si občané určitě ještě rádi připlatí za zdražení elektřiny a nové elektrické přípojky, když už budou mít ty ekologické elektromobily. Bude třeba zvýšit daně na benzín a naftu, aby byly peníze na dotace na elektromobily. Nějaké protesty podobné protestům žlutých vest ve Francii se přece nečekají. Peníze nesmrdí a ekologie je dlouhodobě PR frendly. Lidé na to přece slyší – mají rádi přírodu. Vivat pokrok a ekologie!
https://www.garaz.cz/clanek/dalsi-horici-tesla-vite-jak-se-hasi-elektromobily-4560
https://www.garaz.cz/clanek/kdo-zabiji-motory-nove-normy-20000085?dop-ab-variant=&seq-no=1&source=hp
Rostislav Szeruda
Jak nám ukrajinská krize zavařila doma
Válka na Ukrajině nám přinesla ekonomickou krizi – obrovskou inflaci, nedostatek plynu, velké zdražení paliv a energie, migraci. Kdoví, co nás ještě čeká? A za všechno může Putin. Opravdu za všechno?
Rostislav Szeruda
Co nám válka na Ukrajině ukázala 2
Stejně tak jako jsem proti dráždění a provokování divokých zvířat a považuji za velmi nerozumné zahrávat si s těmi velkými, silnými a v případě ohrožení agresivními, byl jsem vždy také proti tomu zahrávat si s ruským medvědem,
Rostislav Szeruda
Co nám válka na Ukrajině ukázala
Co nám válka na Ukrajině ukázala? Za prvé, že přísloví, že není radno dráždit hada holou nohou a také medvěda, potažmo ruského, zadní částí těla, stále platí. Jinak hrozí, že o něco, co je nám blízké a bylo samozřejmé, přijdeme.
Rostislav Szeruda
Rozhovor s ďáblem 4
V roce 1937 začal psát Napoleon Hill, autor bestselleru Myšlením k bohatství, knihu Jak přelstít ďábla. Tato kniha je velmi troufalá a nadčasová. Představuji si, na co by se zeptal pan Hill ďábla dnes a jakou by dostal odpověď.
Rostislav Szeruda
Rozhovor s ďáblem 3
V roce 1937 začal psát Napoleon Hill, autor bestselleru Myšlením k bohatství, knihu Jak přelstít ďábla. Tato kniha je velmi troufalá a nadčasová. Představuji si, na co by se zeptal pan Hill ďábla dnes a jakou by dostal odpověď.
Rostislav Szeruda
Kouzlo vánočních pohádek
Máte někdy chuť podívat se na nějaký film poprvé? Zní to divně? Možná ano, ale já to tak mám – hlavně o vánocích. Rád bych se na některé filmy – hlavně pohádky, které jsem už viděl mnohokrát, podíval, jako by to bylo poprvé.
Rostislav Szeruda
Rozhovor s ďáblem 2
Zdálo se mi, že jsem na nějakém shromáždění. Vypadalo to jako nějaká modlitebna. Lidé poslouchali kazatele, který k nim hovořil. Nebyl to ale živý člověk. Vlastně sledovali velkou obrazovku, která k nim promlouvala lidským hlasem
Rostislav Szeruda
Rozhovor s ďáblem
Četl jsem si večer knihu od pana Napoleona Hilla s názvem Jak přelstít ďábla. Byl jsem unavený a tak jsem brzo usnul. Děj knihy se mi zvolna přelil do snu.
Rostislav Szeruda
Navrhuji nechat vládu kanonizovat, aneb hledá se advocatus diaboli
Kanonizace či svatořečení je proces prohlášení nějakého člověka za svatého. Má několik fázi. Člověk je označen nejprve za Služebníka Božího, pak za Ctihodného, Blahosloveného a nakonec za svatého.
Rostislav Szeruda
Navzdory všem…
Zdálo se, že končí nouzový stav. Měl sloužit po krátké období, ale vláda se ho pokusila a pokouší zavést „na věčné časy“. Výsledek? Žalostný. Přesto si vláda pozvala na pomoc hejtmany a společně znevážili parlament i právní stát.
Rostislav Szeruda
O vánoční nudě
To mě to unavilo. Štědrovečerní Pohádka o vánoční hvězdě. Navnadila, potěšila oko. Skvělý nápad, ale přešel do slaboduchého klišé. Samospasitelná nezištná láska. Nic víc.
Rostislav Szeruda
Hra na dozorce a vězně
Myslím, že je nejvyšší čas si v době této Covidové krize připomenout děsivý Stanfordský experiment, protože možná jeho masivnější a ještě děsivější verze se nám odehrává právě před očima.
Rostislav Szeruda
Potřebujeme zbraně?
Tento týden to byl rok, co ve Fakultní nemocnici Ostrava řádil šílený střelec. Máme šanci se ubránit šílenému střelci či útočníkovi s nožem? Jak se zachovat? Bránit se nebo utíkat? Pomůže nám, když budeme mít zbraň?
Rostislav Szeruda
Jsme s Covidem nebo proti němu?
Snad je po bitvě. Je na čase být generálem. Alespoň na chvíli. Experti nám totiž slibují další bitvy – další kola pandemie. Kdo vyhrál a kdo je poražený?
Rostislav Szeruda
S Prymulou nebo bez
Když se na jaře k nám dostala Covidová krize, zaznělo vyjádření, že česnek, konzumace vitaminů, minerálů, otužování ani štamprle večer nás před nákazou Covidem neochrání, což je jistě pravda, ale
Rostislav Szeruda
Placebo efekt
Placebo (lat. potěším) je neúčinná látka či postup léčení, který u pacienta vyvolá pozitivní léčebný efekt, přestože by žádný léčebný efekt neměl být pozorován. Léčebný efekt je považován pouze za důsledek autosugesce pacienta,
Rostislav Szeruda
Jen je nechte, ať se bojí!
Strach nás provází od počátku naší existence. Chrání nás, brání nám udělat věci, které by nás zahubily. Také nás ale ochromuje, brání nám se bránit, rozumně myslet, činí nás snadno ovladatelnými a pomalu, ale jistě, nás zabíjí.
Rostislav Szeruda
Jak vytvořit (pandemickou) krizi – návod pro začátečníky
Mám z té korona krize divný pocit. Když mám divný pocit, napadají mě divné myšlenky. Když mám divné myšlenky, hledám informace. Když vidím data, mám pochybnosti. Jak je to s tou krizí doopravdy?
Rostislav Szeruda
Až nastane doba pokoronavirová
Až nastane doba pokoronavirová měl bych pár otázek, které mi zřejmě nikdo nezodpoví, ale přesto bych je rád položil. Rád bych také, abychom se z této epidemie poučili pro to, co možná příjde příště.
Rostislav Szeruda
Koronavirus jako zrcadlo společnosti
Koronavirus, který aktuálně sužuje naší společnost, jí zároveň nastavuje zrcadlo, některé věci zviditelňuje, jiné pokřivuje a některé problémy jako by zázračně zmizely.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 | další |
- Počet článků 103
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1304x
Mé stránky: Kvantová duše, www.szeruda.cz