Kasta (j)elit a její sociální cítění

Je už jakousi archetypální tradicí, že v každé společnosti se v určité fázi jejího vývoje vy­loupne skupina lidí, která se cítí být nadřazená ostatním, a rozežere společnost jako rakovina.

Bitvy jsou vybojovány. Zdá se, že nastává období míru, spokojenosti a blahobytu. Spo­lečnost produkuje přebytky a lidé se nemusí starat, jak přežijí do druhého dne. Nastává čas věnovat se vědě, kultuře a umění. Bohužel tato idylka netrvá obvykle dlouho. Civilizace je na vrcholu a za vrcholem je sráz, který nikdo nechce vidět. Na výsluní se začnou hrabat lidští červi, kteří žádnou bitvu nevybojovali, v žádné bitvě nebojovali, žádné hodnoty nevytvořili, ale cítí se nadřazeni ostatním a myslí si, že v tom umí chodit. Tak tomu bylo za antického Říma a tak je tomu i dnes.

Existuje určitá skupina lidí, která se nijak na vzniku bohatství společností nepodílela, ale přesto řízením osudu patří k těm bohatším – děti bohatých a slavných rodičů, lidé, kteří přišli k bohatství rychle a snadno, lidé, jejichž úspěch nepřišel po desítkách let tvrdé práce, ale vznikl tak, že byli ve správnou chvíli na správném místě a znali ty správné lidi. Tito lidé nejsou inteligentnější, vzdělanější, talentovanější ani schopnější než většina národa, jen měli a mají větší možnost se projevit. Možná to i podvědomě vědí, ale ze své pozice se cítí být schopnějšími, lepšími a vyvolenými – elitou národa, která je povznesena nad lůzu lopotící se a pachtící v prachu.

Typický příklad – jistý P. N. dle Parlamentních listů prý prohlásil o českém národu:

Primitivní a lehce manipulovatelná lůza, stádo orangutanů. Xenofobové, jitrnice a důchodci – prostě kverulanti. Českou televizi považuji za jediné objektivní zpravodajství v zemi. To ale česká věčně remcající, pitomá mastná huba od tlačenky a Jitrnice z hradu nikdy nepochopí. O tom se, mohu bavit v pražské kavárně s inteligencí, a ne mezi joudy volícími Babiše, Okamuru  a Zemana. Jste xenofobní, homofobní banda zaprděnců, kreténi, prvoci a mongoloidi a díky Bohu za pražskou kavárnu! Já kdybych volil Okamuru a vadil mi kníže, tak se stydím mít děti!

Člověk se zdráhá uvěřit, že to není jen „fake, hoax či česká kachna“. Tohle by snad totiž člověk neřekl ani o vá­leč­ném či třídním nepříteli natož o vlastním národu. Je zajímavé kolik lidí z lepší společnosti prohlásilo, že se stydí za český národ a malé české lidi. Třeba takový Karel Schwarzenberg, který zde chtěl být prezidentem, by mohl vyprávět. Jako by ty země a lidé, především na západ od nás, byli vzorem všeho dobrého a ideálního. Válka a zrada přitom častěji k nám přišla od západu než z východu.

Podle některým novodobých elitomravokárců měli bychom se stydět nejen za sebe ale i za své předky, za naše dějiny a prosit ty, jimž naši předkové jako křižáci muslimům či husité křižá­kům dali na prdel, za odpuštění. Měli bychom platit dluhy za koloniální politiku ně­kterých zemí či za to, že kdysi bílí zotročili černé.

Z dějin by se člověk měl poučit a nedo­pustit, aby tekla krev, opakovalo se zlo a příkoří, jehož se již v Evropě v minulosti stalo hodně. Není to ale důvod, abychom se styděli za své předky – byli mezi nimi velcí a stateční muži i ženy, kterým vděčíme za to, že jsme tady a byla jich většina. Navíc ti, jimž naši předkové prý ublížili, nebyli často o nic lepší ba možno i mnohem horší než oni.

Zrodila se nová doba menšinová. Kdo patří k menšině etnické, sociální, sexuální nebo náboženské, má prý mít nejen stejná práva jako příslušníci většiny, ale podle některých (j)elit má být také pro svou odlišnost více ctěn, chráněn a podporován. O menšinách by se prý nemělo mluvit špatně, protože se pak jedná o utvrzování ve stereotypech, a kdo tak učiní, měl by být potrestán. Většina by měla být zatracována a postupně zbavena možnosti svo­bodně vyjádřit svůj názor a nejlépe i volit. Nezdravě smýšlející střední třída by měla být srovnána s tou spodní, aby nezasahovala do vůle elit, které to myslí se všemi dobře.

Novodobé elity jsou nejen vznešené a povznesené ale kupodivu mají často také silné so­ciální cítění. Tito lidé vyznávají premisu přebytku bohatství, kterým společnost disponuje a měla by se o něj podělit s potřebnými – např. s lidmi z vyloučených lokalit, kteří nikdy nepracovali a pracovat nebudou, s emigranty z chudých a válkou postižených zemí, kterým se kupodivu nijak moc nechce pracovat ani bojovat za své země, ale raději by užívali a dobývali nějaké nové ještě nezničené území, kde je bohatství dostatek.

Pokud by samozvané elity chtěly rozdávat svůj majetek, nikdo by nemohl nic namítat (skutečné elity to tak dělají), ale ono se lépe dělá dobro za peníze těch druhých než vlastní. K tomu, aby pseudoelity mohly páchat dobro, je nutný velmi složitý systém přerozdělování, jež sebere těm, kdo vytvářejí hodnoty, a předá výtěžek těm, kdo vědí, co je pro koho dobré. Ti pak něco pošlou těm potřebným a něco si ponechají jako odměnu za dobře vykonanou práci. Tento systém je tak úspěšný, že se stal v Evropě dominantním. Evropa je (ještě) bohatá a tak, je tento systém zřejmě tím jediným správným. Severské země to vědí zvlášť dobře.

Nejvýznačnější je ovšem duchovní poselství novodobých elit. Všichni lidi jsou si rovni – dokonce i zločinci a povaleči jsou stejně hodnotnými členy společnosti jako ti, co se každý den snaží pro sebe a své děti vydělat na svůj chléb vezdejší, a proto by měli být co nejlépe chráněni (a hájeni). Všechna náboženství jsou tou správnou cestou k Bohu, a pokud věřícímu umožňují či dokonce přikazují, aby bil ženy, spal s dětmi, podváděl a zabíjel nevěřící či odpadlíky od víry, není to vlastně ani hřích ani zločin. To jen xenofóbní lůza s omezeným myšlením a rozhledem to nechápe.