Strašidlo zvané Brexit

Kdo způsobil Brexit? Prý za to můžou ti méně vzdělaní, hloupí a staří. Kdo se raduje z Brexitu? Má to být Putin, Zeman, Mach, Okamura a další v očích to EUfilů podivné krea­tury. Uvědomělí Evropané jsou smutní.

Osobně mě Brexit poněkud překvapil. Po zběsilé mediální kampani, kde minimálně čtyři z pěti dotázaných Britů tvrdili, že jsou pro setrvání v EU, jsem očekával, že výsledek bude plichta – pozitivní nula ve prospěch zastánců unie. Zastánci EU budou spokojeni, EU bude spokojena i odpůrci EU budou spokojeni, jak to těm EUfilům a EU nandali. Stačilo málo a … Zastánci konspiračních teorií budou konspirovat, že výsledky referenda byly zmanipulovány. Nic takového se ale nestalo. Brexit se stal reálnou skutečností.

Jsem zastáncem Brexitu? Ano, jsem. Mám z něho radost? Ne. Považuji ho za špatnou věc, ale zároveň za nejlepší variantu z možných. Radši bych byl, kdyby Brexit nemusel být. Ano, oslabí Evropu jako celek i prosperitu států, které ji tvoří. Brexit oslabí i samotnou VB a sníží její ekonomický a politický vliv. Jediná pozitivní věc na Brexitu je, že je to přímá facka do tváře EU a jejich představitelů, i když ti asi nenastaví druhou tvář.

Politika EU není dnes něco všeobecně líbivého. Ideály, na nichž byla EU založena, jako mír, stabilita, prosperita se staly prázdnými proklamacemi. Místo nich v EU plíživě vítězí cosi jako neomarxismus, sociální inženýrství, potlačování národních států, ztráta hrdosti na svou zem. Objevují se pokusy o přepisování a výklad dějin – styďte se Evropané za svou historii, své předky, a že jste vůbec kdy byli! Vytváří se nový typ občana – neobčana – ovčana.

Přetváří se struktura obyvatelstva v pro­spěch přistěhovalců ze zemí se zcela rozdílnou a primitivnější kulturou. Ve jménu náboženské svobody se islám začíná stávat v některých zemích převažujících náboženstvím a jeho šiřitelé se netají s tím, že se hodlají zmocnit celé Evropy a pak bude konec náboženských svobod. Místo, aby právo platilo stejně pro všechny, pro vybrané menšiny a migranty může prý platit o trochu míň. Jen abychom se neutvrzovali ve svých stereotypech.

Západní Evropa se dívá přes prsty na státy a občany z bývalého východního bloku. Když se východní blok rozpadl, všichni tleskali a já také. Západní Evropa zvítězila bez boje, její problémy byly zapomenuty, otevřel se jí široký trh, odbytiště výrobků a zdroj laciné pracovní síly (až jí to nebylo milé). Bohatí investoři si mohli lacino koupit ještě použitelné továrny, a dle svého uvážení je buď využít, nebo zničit.

Vstup do EU se zdál jako cestou k prosperitě, ale ukázalo se, že to není tak úplně pravda. Obyvatele zemí východního bloku se svou životní úrovní ani po více jak 20-ti letech nijak zvlášť nepřiblížili obyvatelům západních zemí. A to i přes hojné dotace od EU, jejichž účinek se ukázal spíše jako korumpující, než prosperitu přinášející. Postavení východních zemí vůči západním má vazalský charakter připomínající nějakou novodobou formu kolonií.

EU vytvořila tak složitý byrokratický aparát, že ho již nikdo není schopen ani pochopit ani nijak zkrotit. Tento moloch se rozhodl lidem mluvit do všeho – čím mají topit, svítit, jak se může jmenovat to, co konzumují, i jaký to může nebo nemůže mít tvar. Nejhorší ale je, že se tato instituce postavená na demokratických základech postupně mění v jakousi zastupi­tel­skou diktaturu, která jménem představitelů Německa a Francie, se domnívá, že může diktovat ostatním zemím, co se jejím představitelům zlíbí.

EU vytváří společnost elit a těch druhých. Rozdíly mezi bohatými země a chudými se nestírají, ale naopak zvyšují a neplatí to jen ve směru východ – západ, ale i sever – jih. Také mezi bohatými a chudými lidmi se rozevírají nůžky. Střední třída, která by měla být zdravým základem společnosti, neroste, ale naopak jí ubývá – stává se z ní pracující chudá třída. Přibývá studovaných těžko zaměstnatelných sociálních inženýrů, ale ubývá technických odborníků a vědců, kteří by naši společnost mohli posunout zas o kousek dál.

EU již není zárukou prosperity pro své členské státy ani jejich obyvatele. O stabilitě se po výsledcích referenda o Brexitu také nedá moc mluvit, pokud se o ní ještě vůbec dalo mluvit v několika posledních letech. A EU jako záruka míru v Evropě? To už asi také není pravda. EU si neuvědomuje, že rizikem není národní cítění v jejich státech, ale naopak jeho nerespektování. EU nechce vzít na vědomí, že lidé i národy mají duši, po níž nelze šlapat. Není to jen hlína, která se dá formovat do tvaru, jaký vyhovuje elitám. EU seje vítr a nepřejme si vědět, co sklidí a my s ní.

EU potřebovala facku ve formě Brexitu. Myslíte si, že si z ní vezmou elity EU poučení, že odejdou lidé, kteří mají máslo na hlavě? Já se obávám, že to poučení z krizového vývoje nebude takové, jaké bychom si přáli. Reforma EU, pokud bude, bude ve smyslu snahy o ještě větší centralizaci moci v EU. EU bude chtít vnutit svou vůli všem svým členským státům i jejich občanům. A běda těm, kdo by chtěli VB následovat! Tato politika ale stejně nebude fungovat a jen to přispěje k rozpadu EU a Evropa upadne do chaosu. Jaký bude mít tento chaos důsledky a jak dlouho bude trvat, lze nyní jen těžko odhadovat.

Lze tedy něco pozitivního vidět na Brexitu? Nic dobrého nám asi v nejbližších letech nepřinese. Brexit není nový začátek. Je to začátek konce toho nejhoršího. Nebude-li reflexe v EU, může znamenat začátek konce EU, ale v tom případě to nebude vinou Brexitu, ale vinou EU a jejich před­stavitelů, kteří si nejsou schopni vidět dále než na konec svého nosu. Věřím, že integrace Evropy bude pokračovat s EU nebo i bez ní, ale principy této integrace budou muset být založeny na respektování postojů a zájmů i těch nejmenších států a jejich občanů. Toť vše.