vyznělo to tak, že nemá smysl snažit se posílit si imunitu. Opak je ale pravdou. Časem se nakazí velká část z nás. U většiny těch, co vědomě posilují svou imunitu, pravděpodobně bude průběh nákazy lehčí nebo bezpříznakový. A o to přece jde.
Vláda vsadila na roušky, které nedokázala dodat, ale vynucovala jejich nošení, desinfekci, mytí rukou, společenský odstup a uzavření všeho, co se uzavřít dalo. V prvním kole tato politika slavila úspěch hlavně proto, že měla podporu většiny občanů. Lidé šili doma po večerech roušky a odpovědně je nosili.
Je podzim a situace se opakuje. Podle kritiků nezodpovědná vláda uvolnila opatření a nezodpovědní Češi se vydali na dovolenou do Chorvatska či jinam, začali se zase družit, bavit, nakupovat, pořádat svatby či chodit po památkách (dokonce zdarma otevřených). Tak se stalo, že přišla druhá ještě horší vlna a plánují se prý i další.
Umírá asi 50 lidí denně nakažených Covidem. Ani po půl roce ovšem nevíme, kolik lidí umírá na Covid-19 a kolik s ním. Statisticky jich umírá stále stejně. Podle jednoho doktora je to prý fašismus se na to ptát. Nejspíš mu není úplně jasný význam toho slova. Podle mne má už k fašizmu blíž, když někdo prohlásí, že se práva lidí budou omezována podle toho, zda se někdo nechá nebo nenechá očkovat vakcínou proti Covidu (až bude) nebo, že se budou sledovat pohyby lidí skrze jejich mobily či platby kartou.
To, že je situace vážná, ukazuje hlavně vytíženost nemocnic. Pokud se očekává, že se Covidem dříve či později nakazí 20 – 30 % obyvatel, znamená to, že když v České republice umře denně cca 300 lidí, tak při plné promořenosti jich 60 až 100 umře s Covidem. To ale nic neříká o tom, kolik jich umírá na Covid-19. Těch, beze sporu, ale začíná být opravdu hodně. Tolik, že jejich počet ohrožuje kapacitu a funkčnost nemocnic a přetěžuje jejich personál odvádějící prozatím velmi úctyhodný výkon.
Lidé s vážným průběhem nemoci Covid-19 se dusí, trpí nedostatkem kyslíku – topí se zaživa. To je hrozné. Ono ovšem ani umírání na obyčejnou chřipku, které zažije u nás 1500 lidí ročně, nebude zrovna příjemné, nemluvě o jiných nemocech. Ano, Covid je horší než běžná chřipka a otázkou je, zda je horší než ta z roku 1968 (nakazilo se u nás 2 milióny lidí) nebo 1995, která si vyžádala více než 6000 obětí, a přesto jsme již na ně zapomněli.
Jako snad každý občan, kladu si otázku na kolik jsou aktuální opatření vlády oprávněna, a zda budou účinná či spíše kontraproduktivní.
Na jaře nošení roušek určitě pomohlo k omezení přenosu Covidu. Vir tu ještě nebyl tak rozšířen a tak měl ztížené podmínky pro přenos. Lidé nošení roušek ještě brali vážně, šili si je, pravidelně si je měnili, prali, žehlili. Dnes je to jen nepříjemná vynucovaná povinnost. Lidé už si je tolik nemění (jsou drahé), ani je tolik neperou a nežehlí. Mají je pouze formálně, aby splnili nějaké vládní nařízení, které je jim proti mysli.
V létě jsme se promořili. Vir se mohl zase poměrně jednoduše šířit mezi lidmi, ale nic dramatického se nedělo. Mám nepříjemný pocit, že i když roušky možná brání přenosu, nyní už fungují zcela jinak. Uměle snižují hladinu kyslíku v těle a snižují imunitu. Otázkou je, zda právě nedostatek kyslíku v plicích, nevytváří optimální podmínky pro namnožení viru a neposunuje původně lehký průběh k nemoci až k vážným život ohrožujícím stavům. Však, co vám dají v nemocnicích jako první? Kyslík.
Lidé prošli těžkou (a možná i účelovou) mediální masáží o nebezpečnosti nového viru ještě v době, kdy příliš pacientů ve vážném stavu nebylo. Experti slibovali desetitisíce mrtvých. Ekonomika byla umrtvena a spousta lidí se dostala do existenčních potíží. Staří lidé v domovech byli vystaveni stresu z odloučení. Spousta lidí byla traumatizována, prohloubily se deprese a celkově těžce zesílil stres ve společnosti. To jsou přece optimální podmínky pro oslabení imunity celé společnosti a šíření viru. Nebo si myslíte, že to, jak se lidé cítí, nemá vliv na jejich zdraví?
Společnost se rozdělila. Skupiny lidí se kvůli rozdílným názorům na Covid začaly vzájemně nenávidět. Nemocní byli ostrakizováni. Hledali se viníci. Zda za nemoc mohou ti, co se vrátili z dovolené v Itálii nebo ti, co odjeli na dovolenou do Chorvatska, ti, co nosí roušky pod nosem, ti, co nedodržují 2 metry rozestupy nebo ti, co se šli někam pobavit.
Do vedení ministerstva zdravotnictví se dostal člověk, který se k občanům chová se zjevnou neúctou, jsou pro něj něco jako vojáci, kteří mají slepě poslouchat jeho příkazy a nestěžovat si. Navíc je to člověk, který je zřejmě ve střetu zájmů a neměl by tu funkci z principu zastávat. Nebylo by tedy nic divného, kdyby tento člověk vyvolal tak silnou vlnu odporu, že by lidé proti němu i celé vládě začali bez roušek i rozestupů demonstrovat, jak se to děje už v jiných zemích a ode dnes i u nás. Válka vlády s občany situaci určitě nezlepší.
Nedávno pan Prymula nechal zavřít první stupně základních škol, čímž nejen vyvolal značnou nevůli rodičů, ale rovnou poslal možná již nakažené děti do náručí jejich dědečků a babiček, protože rodiče kupodivu musí chodit do práce, pokud je Covid a vládní politika ještě o ni nepřipravila. Pokud se mají senioři nakazit, tak teď mají příležitost. Kupodivu tento krok taky omezil již tak nedostatkový personál v nemocnicích. Je to schválně?
Situace je vážná a je těžko radit, co by se mělo a co nemělo dělat. Člověk věří, že proto tu máme experty. Ovšem i experti si musí zasloužit důvěru národa. Pokud některé kroky vlády budou připomínat hašení ohně benzínem, situace se k lepšímu hned tak nezmění.
Místo toho, aby se k občanům od vlády v prvé řadě dostávaly přesné a jasné informace o postupu a závažnosti nemoci a lidé mohli vidět logiku v krocích vlády a podpořit je, způsobují některé restrikce pravý opak. Lidé moc nevěří, že vsedě je to bezpečnější než ve stoje. Počet vtipů (a celkem dobrých), které lidé vytvořili na skoro generála Prymulu, by mu mohl závidět lecjaký diktátor. Pokud taky někdo zakáže bez řádného zdůvodnění zpívat, tak si koleduje akorát o výsměch a ztrátu posledních zbytků důvěry, protože přece slovy barda, dokud se zpívá, ještě se neumřelo...
