Existuje objektivní realita?
Představme si, že pan Wigner pošle svou přítelkyni provést do laboratoře nějaké kvantové měření na fyzickém systému. Může se jít podívat třeba do krabice, kde probíhá experiment typu Schrödingerova kočka, o kterém jsem už zde psal. Wignerova přítelkyně nahlédne do krabice a zjistí, zda je kočka uvnitř živá či mrtvá. Své zjištění může hned zavolat panu Wignerovi. Pak sdílejí stejnou skutečnost. Pokud to však neučiní, z jejího pohledu je výsledek experimentu už zcela jasný, ale z Wignerova pohledu zůstává stále nejednoznačný a navíc se stav jeho přítelkyně proplete se stavem kočky. V jedné historii je jeho přítelkyně smutná, protože ví, že kočka je mrtvá. V druhé historii je jeho přítelkyně veselá, protože ví, že kočka je živá a zdravá.
Jak může být stejná realita pro Wignerovu přítelkyni jednoznačná a pro něho samotného nejednoznačná? Prožívá snad každý pozorovatel svou vlastní realitu? Existuje vůbec něco jako objektivní realita? Došlo pozorováním přítelkyně ke kolapsu vlnové funkce nebo nedošlo? Kdo má privilegovanější postavení pan Wigner nebo jeho přítelkyně? Stalo se pozorování přítelkyně skutečností teprve, až se o jeho výsledku dozvěděl pan Wigner? A co, až se manželka pana Wignera dozví, že má přítelkyni?
Možná si řeknete, že je to jen jeden z mnoha podivných závěrů vyplývajících z kvantové teorie, které nemají na náš život žádný vliv, protože se nedají ověřit. Skupina fyziků, vedená Massimilianem Proiettim z University Heriot-Watt v Edinburghu, se přesto o to před nedávnem pokusila (zde). Vymyslela experiment se dvěma stejnými „laboratořemi“ (A a B), kde se nacházejí vždy dva „pozorovatelé“ – jeden uvnitř a druhý vně, kteří mohou zaznamenat jeden ze dvou možných polarizačních stavů fotonu (horizontální nebo vertikální). Mají jeden základní zdroj fotonů, který vytváří dvojice vzájemně propletených fotonů. Jeden z nich posílá do laboratoře A a druhý do laboratoře B. V laboratoři jsou pomocné zdroje fotonů, které také vytváří dvojice vzájemně propletených fotonů, které se mohou s fotony, které přicházejí do laboratoře skládat.
Pozorovatelé – detektory uvnitř a vně náhodně provádějí měření stavu fotonů. Výsledkem jejich měření je čtveřice pravděpodobností kombinace možných stavů. Součet těchto pravděpodobností by měl být menší než 2. Pak by byl svět v pořádku. Experimentátoři ovšem zjistili, že výsledný součet byl 2,416 s přesností na pět směrodatných odchylek. To znamená, že předpoklad existence objektivní na pozorovateli nezávislé reality byl popřen. Pozorování prováděné různými pozorovateli nemůže být „sladěno“ do jedné skutečnosti existující kdesi na pozadí.
Pro tento experiment byla použita definice pozorovatele, jako jakéhokoliv fyzického systému, který může extrahovat informace z jiného systému pomocí nějaké interakce a ukládat tyto informace do fyzické paměti. Za předpokladu platnosti této definice tedy vyplývá, že nic takového jako objektivní realita neexistuje a každý pozorovatel zažívá svou vlastní skutečnost. Filosoficky abstrahováno tedy každý z nás existuje ve svém vlastním světě – sníme svůj vlastní sen. Vytváříme si svou vlastní realitu.
Druhou možností je, že pozorovatelem nemůže být jakýkoliv fyzický systém schopný nějakým způsobem zaznamenávat informace, ale fyzikální systém schopný například vytvářet obrazy okolní reality, které jsou s ní schopny zpětně reagovat a omezovat možné historie. To znamená systém, který má mysl a vědomí. Pak by objektivní realita byla cosi jako konsensus pozorování prováděného vědomými a myslícími subjekty. Bez nich by neexistovala.
Obě dvě možnosti zcela mění náš pohled na svět, v němž lze provádět opakovatelné fyzikální experimenty nezávislé na pozorovateli a jeho mysli.
Viz také: Schrödingerova kočka, Tajemství svobodné vůle, Antropický princip, Má existence vesmíru význam? Kvantová evoluce, Zenónův kvantový efekt aj.
Rostislav Szeruda
Jak nám ukrajinská krize zavařila doma
Válka na Ukrajině nám přinesla ekonomickou krizi – obrovskou inflaci, nedostatek plynu, velké zdražení paliv a energie, migraci. Kdoví, co nás ještě čeká? A za všechno může Putin. Opravdu za všechno?
Rostislav Szeruda
Co nám válka na Ukrajině ukázala 2
Stejně tak jako jsem proti dráždění a provokování divokých zvířat a považuji za velmi nerozumné zahrávat si s těmi velkými, silnými a v případě ohrožení agresivními, byl jsem vždy také proti tomu zahrávat si s ruským medvědem,
Rostislav Szeruda
Co nám válka na Ukrajině ukázala
Co nám válka na Ukrajině ukázala? Za prvé, že přísloví, že není radno dráždit hada holou nohou a také medvěda, potažmo ruského, zadní částí těla, stále platí. Jinak hrozí, že o něco, co je nám blízké a bylo samozřejmé, přijdeme.
Rostislav Szeruda
Rozhovor s ďáblem 4
V roce 1937 začal psát Napoleon Hill, autor bestselleru Myšlením k bohatství, knihu Jak přelstít ďábla. Tato kniha je velmi troufalá a nadčasová. Představuji si, na co by se zeptal pan Hill ďábla dnes a jakou by dostal odpověď.
Rostislav Szeruda
Rozhovor s ďáblem 3
V roce 1937 začal psát Napoleon Hill, autor bestselleru Myšlením k bohatství, knihu Jak přelstít ďábla. Tato kniha je velmi troufalá a nadčasová. Představuji si, na co by se zeptal pan Hill ďábla dnes a jakou by dostal odpověď.
Rostislav Szeruda
Kouzlo vánočních pohádek
Máte někdy chuť podívat se na nějaký film poprvé? Zní to divně? Možná ano, ale já to tak mám – hlavně o vánocích. Rád bych se na některé filmy – hlavně pohádky, které jsem už viděl mnohokrát, podíval, jako by to bylo poprvé.
Rostislav Szeruda
Rozhovor s ďáblem 2
Zdálo se mi, že jsem na nějakém shromáždění. Vypadalo to jako nějaká modlitebna. Lidé poslouchali kazatele, který k nim hovořil. Nebyl to ale živý člověk. Vlastně sledovali velkou obrazovku, která k nim promlouvala lidským hlasem
Rostislav Szeruda
Rozhovor s ďáblem
Četl jsem si večer knihu od pana Napoleona Hilla s názvem Jak přelstít ďábla. Byl jsem unavený a tak jsem brzo usnul. Děj knihy se mi zvolna přelil do snu.
Rostislav Szeruda
Navrhuji nechat vládu kanonizovat, aneb hledá se advocatus diaboli
Kanonizace či svatořečení je proces prohlášení nějakého člověka za svatého. Má několik fázi. Člověk je označen nejprve za Služebníka Božího, pak za Ctihodného, Blahosloveného a nakonec za svatého.
Rostislav Szeruda
Navzdory všem…
Zdálo se, že končí nouzový stav. Měl sloužit po krátké období, ale vláda se ho pokusila a pokouší zavést „na věčné časy“. Výsledek? Žalostný. Přesto si vláda pozvala na pomoc hejtmany a společně znevážili parlament i právní stát.
Rostislav Szeruda
O vánoční nudě
To mě to unavilo. Štědrovečerní Pohádka o vánoční hvězdě. Navnadila, potěšila oko. Skvělý nápad, ale přešel do slaboduchého klišé. Samospasitelná nezištná láska. Nic víc.
Rostislav Szeruda
Hra na dozorce a vězně
Myslím, že je nejvyšší čas si v době této Covidové krize připomenout děsivý Stanfordský experiment, protože možná jeho masivnější a ještě děsivější verze se nám odehrává právě před očima.
Rostislav Szeruda
Potřebujeme zbraně?
Tento týden to byl rok, co ve Fakultní nemocnici Ostrava řádil šílený střelec. Máme šanci se ubránit šílenému střelci či útočníkovi s nožem? Jak se zachovat? Bránit se nebo utíkat? Pomůže nám, když budeme mít zbraň?
Rostislav Szeruda
Jsme s Covidem nebo proti němu?
Snad je po bitvě. Je na čase být generálem. Alespoň na chvíli. Experti nám totiž slibují další bitvy – další kola pandemie. Kdo vyhrál a kdo je poražený?
Rostislav Szeruda
S Prymulou nebo bez
Když se na jaře k nám dostala Covidová krize, zaznělo vyjádření, že česnek, konzumace vitaminů, minerálů, otužování ani štamprle večer nás před nákazou Covidem neochrání, což je jistě pravda, ale
Rostislav Szeruda
Placebo efekt
Placebo (lat. potěším) je neúčinná látka či postup léčení, který u pacienta vyvolá pozitivní léčebný efekt, přestože by žádný léčebný efekt neměl být pozorován. Léčebný efekt je považován pouze za důsledek autosugesce pacienta,
Rostislav Szeruda
Jen je nechte, ať se bojí!
Strach nás provází od počátku naší existence. Chrání nás, brání nám udělat věci, které by nás zahubily. Také nás ale ochromuje, brání nám se bránit, rozumně myslet, činí nás snadno ovladatelnými a pomalu, ale jistě, nás zabíjí.
Rostislav Szeruda
Jak vytvořit (pandemickou) krizi – návod pro začátečníky
Mám z té korona krize divný pocit. Když mám divný pocit, napadají mě divné myšlenky. Když mám divné myšlenky, hledám informace. Když vidím data, mám pochybnosti. Jak je to s tou krizí doopravdy?
Rostislav Szeruda
Až nastane doba pokoronavirová
Až nastane doba pokoronavirová měl bych pár otázek, které mi zřejmě nikdo nezodpoví, ale přesto bych je rád položil. Rád bych také, abychom se z této epidemie poučili pro to, co možná příjde příště.
Rostislav Szeruda
Koronavirus jako zrcadlo společnosti
Koronavirus, který aktuálně sužuje naší společnost, jí zároveň nastavuje zrcadlo, některé věci zviditelňuje, jiné pokřivuje a některé problémy jako by zázračně zmizely.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 | další |
- Počet článků 103
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1304x
Mé stránky: Kvantová duše, www.szeruda.cz