Zenónův kvantový efekt

19. 08. 2018 20:01:19
Achilles a želva či letící stojící šíp to jsou dva nejznámější Zenónovy paradoxy. Existují ale i další, které provokují filosofy i matematiky. Snaží se dokázat, že bytí je nedělitelné a pohyb nemožný.

Po filozofovi Zenónovi z Eleje dostal název i jeden zajímavý fyzikální jev – tzv. Zenónův kvantový efekt. Budeme-li nějaký kvantový systém dostatečně často pozorovat, nebude scho­pen se změnit, nebude se schopen vyvíjet v čase a zamrzne ve svém stávajícím kvantovém stavu. Prostě nemůže se změnit, když se na něj koukáte.

Kdybychom se dokázali na sebe dostatečně pozorně koukat (třeba přes zrcadlo), dokázali bychom zabránit svému stárnutí, ale bohužel za cenu, že bychom se nemohli ani pohnout. Čas by se pro nás zastavil – zamrzli bychom v čase. Museli bychom ovšem být schopni neustále pozorovat každou molekulu, každý atom v našem těle.

Zenónův kvantový efekt je příklad fyziky, která zasahuje až do oblasti teologie. Vlastně nám říká, že nemůže existovat vševědoucí a vševidoucí Bůh, protože, kdyby se stále díval a všechno viděl, pak by se nic nemohlo měnit. Takže pokud existuje Bůh, zas tak pozorně se na tento svět nekouká a díky tomu se tento svět může vyvíjet a měnit.

Věci se tedy mohou měnit a vyvíjet jen díky tomu, že je nejsme schopni my, Bůh ani nic jiného neustále pozorovat. Aby byl svět ještě podivnější, jakmile věci nepozorujeme, mohou existovat ne v jednom, ale v mnoha stavech současně. Nemají pak jednu historii svého vývoje ale celou řadu možných historií. Teprve, až se na věci podíváme, všechny stavy, v nichž se mohou právě vyskytovat, se zredukují na jeden stav a skutečnou se stane jedna z možných historií. Realita se tedy rodí až po pozorování – viz experiment Schrödingerova kočka.

Kritici myšlenkového experimentu Schrödingerova kočka říkají, že kočku nelze oddělit od prostředí, v němž se nachází – od molekul vzduchu, stěn krabice i všeho ostatního, co se právě v krabici nachází. Tyto interakce jsou sice velmi slabé, přesto ale dokáží narušit vlno­vou funkci kočky. Vlnová funkce živé a mrtvé kočky se oddělí. Kočka už není mrtvá a živá současně ale existuje v jednom nebo druhém stavu, jak odpovídá naší logice. Tomuto jevu se říká dekoherence.

Podle této ideje prostředí provádí cosi jako pozorování. Prakticky je pro fyziky velmi obtížné udržet v laboratorních podmínkách ve stavu koherence (provázání) i jen několik atomů současně. Částice spolu interagují, a tak naru­šují svůj kvantový stav. Dekoherenci může způsobit také dostatečně silné elektrické či gravitační pole.

Řešení Schrödingerovy kočky pomocí principu dekoherence je pro fyziky přitažlivé, pro­tože její vlnová funkce nekolabuje skrze vědomí pozorovatele, ale v důsledku řady inte­rakcí s okolním světem. Neřeší ale otázku, jak se „příroda“ rozhoduje, zda kočka ještě zůstane na chvíli živá či už právě přišla její chvíle odebrat se do věčných lovišť.

Teorie mnoha světů nabízí v tomto případě řešení ve smyslu, že když v jednom vesmíru kočka zemřela, existuje další vesmír, kde kočka je stále ještě naživu. Postupně tak přibývá vesmírů s mrtvými kočkami, ale stále někde existuje mini­málně jeden vesmír, kde tisíciletá kočka odmítá zemřít. Podle této teorie tedy existuje vesmír, kde ruskou ruletu můžete hrát, jak dlouho chcete, a přitom nikdy nezemřete.

Pokud je teorie mnoha vesmíru správná, když se v jednom vesmíru rozhodneme špatně, určitě se hned objeví vesmír, kde jsme se rozhodli správně. Měli bychom tedy pozorovat, že naše rozhodnutí jsou v polovině případů dobrá a v polovině špatná. To ale nepozorujeme. Kupodivu většina z nás se většinou rozhoduje správně – jinak bychom dlouho nepřežili.

Princip dekoherence není lékem na Schrödingerovu kočku, i když by tomu mnozí fyzi­kové rádi věřili. V tomto myšlenkovém experimentu totiž nejenže nepozorujeme stav kočky uvnitř krabice, ale my dokonce nepozorujeme ani stav prostředí, v němž se kočka nachází. Prostředí tak může být po celou dobu experimentu ve stavu koherence s kočkou. K žádné dekoherenci tam samovolně nemůže dojít. Důležitost role vědomého pozorovatele tak není narušena.

Musím se přiznat, že jsem byl velkým příznivcem myšlenky, že jedna částice je schopna „pozorovat“ druhou částici, ještě dlouho předtím, než jsem se dočetl, že se tomuto principu říká dekoherence. Připadalo mi to jako jakási základní forma pasivního vědomí existující již v neživém světě, z níž se vyvinulo naše vědomí.

Před nějakou, ne zas tak dlouhou, dobou jsem tuto ideu začal opouštět – přestala mi dávat smysl. Domnívám se, že k tomu, abychom mohli mluvit o pozorování a zároveň o vědomí, nestačí, že se objeví obraz objektu v (zorném) poli jiného objektu, ale že obraz objektu musí v mysli subjektu vyvolat sekundární obraz. Ty se složí dohromady v jeden obraz reality vní­maný subjektem – pozorovatelem.

První obraz je cosi jako vlnové klubko pohybující se prostorem – mnoho možností sbale­ných dohromady. Druhý obraz je jako vlna, která z vlnového klubka prvního obrazu vybere sobě nejpodobnější možnost a vytvoří spolu s ní realitu tak, jako když ze dvou vln vznikne interferencí – složením stojatá vlna. Realita to tedy nejsou pohybující se vlny. Realita, kterou jsme schopni pozorovat – jsme si ji vědomi, to jsou jakoby na chvíli zamrzlé stojaté vlny.

Musím tedy s panem Zenónem konstatovat, že bytí, jak ho známe, je nedělitelná realita bez pohybu. Je to vrcholek ledovce plovoucího v moři mnohoznačné kvantové reality, kapka právě dopadlá na povrch vodní hladiny.

Viz také: Schrödinge­rova kočka, Antropický princip, Má existence vesmíru význam?

S použitím:

Szeruda, R.: Nový pohled na lidskou duši a vědomí. Praha 2017.

Kaku, M.: Paralelní světy. Argo, Praha 2007.

Bohm, D., Hiley, B. J.: THE UNDIVIDED UNIVERSE. London 1993.

Zenón z Eleje

Autor: Rostislav Szeruda | neděle 19.8.2018 20:01 | karma článku: 15.49 | přečteno: 644x

Další články blogera

Rostislav Szeruda

Jak sbalit ženu

Na internetu člověk může najít řadu doporučení, jak sbalit ženu. Jako zasloužilý teoretik v této oblasti a ženatý muž neschopný své poznatky uplatnit v praxi, jsem se rozhodl o ně podělit dle hesla, že kdo neumí, ten učí.

11.1.2019 v 20:27 | Karma článku: 19.16 | Přečteno: 494 | Diskuse

Rostislav Szeruda

Ekologie elektromobilů

Jako občan jsem ekologicky založený. Poctivě třídím odpad a ani náhodou by mě nena­padlo pohodit někde v lese či kdekoliv jinde třeba jen papírek. Přesto trpím jistým deficitem zeleného myšlení, abych některé věci pochopil.

28.12.2018 v 7:19 | Karma článku: 36.07 | Přečteno: 1852 | Diskuse

Rostislav Szeruda

Magie pohádek pro život

Blíží se vánoce. Tradiční čas pohádek. Z děr nevylézají hadi a štíři ale aktivisti, kteří útočí na to, co pohádky představují. Chtějí pošlapat podstatu pohádek a také vztahu mezi mužem a ženou.

25.11.2018 v 18:42 | Karma článku: 16.38 | Přečteno: 306 | Diskuse

Rostislav Szeruda

Tajemství svobodné vůle

Celý vesmír i život má být jeden řetězec příčin a následků. S tímto tvrze­ním se nedá nesouhlasit. Při pohledu zpět zjistíme, že vše, co se nám v životě přihodilo, co jsme udělali i neudělali, bylo nějak podmíněno.

11.11.2018 v 17:30 | Karma článku: 12.14 | Přečteno: 654 | Diskuse

Další články z rubriky Věda

Dana Tenzler

Planckova hvězda - teoretický pohled do černé díry

Co se stane s hmotou, která spadla do tzv. černé díry? Od určitého bodu její dráhy její osud už nemůžeme pozorovat. Věda má naštěstí ještě jiné možnosti, jak vysvětlit procesy, které nejsou vidět. (délka blogu 15 min.)

14.2.2019 v 8:00 | Karma článku: 25.55 | Přečteno: 872 | Diskuse

Petr Bajnar

O lidské (ne)inteligenci

Slovo inteligence vnímá většina lidí jako synonymum slova chytrost. Ve skutečnosti mezi pojmy chytrý a inteligentní člověk není rovnítko.

13.2.2019 v 16:52 | Karma článku: 19.76 | Přečteno: 506 | Diskuse

Zdenek Slanina

Kdo byl dle Alberta Einsteina 'Největší myslí americké historie'?

Na otázku, kdo dle Alberta Einsteina byla největší mysl americké historie, čtenáře těžko napadne správná odpověď. A to ani při nabídnutí legendy k tajence, že se narodila 11. února. Ne, Tomáše Alvu Edisona Einstein na mysli neměl.

11.2.2019 v 19:02 | Karma článku: 29.59 | Přečteno: 3387 |

Dana Tenzler

Fyzika v kuchyni - proč zůstane plastik po umytí v myčce mokrý

Všechno, co jste dali do myčky, se krásné umylo a dokonce vyleštilo. Jen plastové nádobí zůstalo mokré a flekaté. Na vině není myčka, na vině je ... fyzika. (délka blogu 5 min.)

11.2.2019 v 8:00 | Karma článku: 28.70 | Přečteno: 1252 | Diskuse

Jan Fikáček

Teorie relativity jako podvod? Aneb je ta tužka opravdu zlomená?

Občas se můžete dočíst názor, že je Einstein slavný neprávem, neboť je jeho teorie relativity podvod a všechny relativistické efekty jako kontrakce délek nebo dilatace času jsou jen zdánlivé. Tento názor není tak úplně nesmyslný.

10.2.2019 v 19:32 | Karma článku: 36.27 | Přečteno: 1812 | Diskuse
Počet článků 70 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1082

Jsem člověk zajímající se o lidskou duši a její podstatu. Vyznávám svobodu myšlení a slova. Jsem autorem několika knih. Má nejnovější kniha: Nový pohled na lidskou duši a vědomí. 

 

Mé stránky: Kvantová dušewww.szeruda.cz

 

Sympatizuji s Realisty.

Najdete na iDNES.cz