Jakého prezidenta chceme, jakého si zasloužíme a jakého si nakonec zvolíme? Záleží nám na tom? Přijmeme vítěze a zapomeneme na poražené? Budeme své volby litovat? To jsou otázky, na něž se již brzy dozvíme odpověď.
Nereprezentuji žádnou stranu, hnutí ani jiné seskupení lidí v této zemi, a tak mohu pouze sám za sebe vyjádřit, jakého člověka bych si za prezidenta této země přál. Záleží na každém, zda se mnou bude souhlasit nebo ne.
Chtěl bych ale, aby prezident byl moudrý a vzdělaný muž či moudrá a vzdělaná žena. Nemusí mít ale pět titulů před jménem a tři za jménem ani být nafoukaný intelektuál povznesený nad ostatní lidi, protože to nic neříká o jeho intelektu, ale pouze a jen o jeho egu.
Nechci ale mít za prezidenta člověka, který o sobě říká, že bude „rozumný prezident“. To je, jako když mu někdo říká: „Buďte rozumný, nedělejte problémy!“ a on na to odpovídá: "Žádný strach, já budu rozumný, já nebudu dělat problémy!“ Chci moudrého, ne rozumného prezidenta!
Prezident by neměl být lokaj cizích zemí ani nadnárodních institucí. Neměl by se snažit být hezký vůči mocným, neměl by dát na to, co si o něm pomyslí cizí státníci a politikové, ale měl by dbát hlavně na to, co si o něm myslí voliči, kteří ho volili – lidé této země. Jen těm by se měl zodpovídat.
Prezident nemusí být hezký. Dokážu si představit jako prezidenta pana Václava Klause juniora i Vladimíra Franze, kdyby kandidovali. Důležitější je to, co nese člověk uvnitř sebe, než jak se jeví navenek.
Prezident nemusí být elegán, prázdná persona mě nezajímá. Důstojnost jeho úřadu je ovšem důležitá a měl by ji ctít. Nechci prezidenta kladeče věnců ani reprezentativní bezvýznamnou figurku. Chci ducha naplňujícího tělo.
Nemám zájem, aby nový prezident „vracel Česko na mapu světu,“ protože jsem nějak nezaregistroval, že by z ní někdy někam zmizelo. Možná je mé chápání světa poněkud jiné, než autora toho výroku. Pokud má na mysli svět, který si myslím, že má na mysli, děkuji, nechci. Jsme zemí, která leží ve středu Evropy – ani na východě, ani na západě, ani na jihu, ani na severu – pěkně ve středu. Tam jsme a věřím, že i vždy zůstaneme.
Prezident by měl být rovný muž (či žena), a tím nemyslím někoho, kdo spolknul pravítko, ale spíše toho, kdo si uchoval nepokřivený charakter. Prezident by měl mít v sobě pokoru ne ve smyslu, že by se před někým či něčím klaněl. Žádám pokoru vědomí člověka, který slouží své zemi, jejím občanům a vyššímu smyslu existence.
Nechci, aby prezident spojoval nespojitelné. Nemyslím si, že by mohl kultivovat politiky či je přimět, aby se zastyděli. To je čirá hloupost. Nechci, aby byl korektní a už vůbec ne politicky korektní (ani uvědomělý), ale chci, aby byl slušný – obyčejně lidsky slušný.
Prezident by měl ctít právo a zákony, ale ještě více spravedlnost, a v tomto smyslu konat. Nechci, aby prezident dával amnestie a milosti, jak na běžícím páse. Nechci, aby dával „druhou šanci“ lidem, kteří už jednou zklamali. Necítím potřebu, aby dával milost nemocným zločincům, ale jsem ochoten to akceptovat. Rád bych ale, aby prezident měl možnost omilostnit člověka, jehož semlel systém, není ale pro společnost nebezpečný. Chci, aby prezident jednal i v zájmu vyšší spravedlnosti, než je ta lidská.
Prezident nemusí být křesťan, klidně snesu pohana i ateistu, ale chci, aby měl vědomí i svědomí a věřil ve vyšší smysl našeho bytí a existence, protože jen tak dokáže udělat něco proto, aby náš život v této zemi byl nejen dobrý ale i lepší,
Je mi podezřelé, když kandidát na prezidenta tvrdí, že je jeden z nás. Copak to někdo zpochybňuje? Nebo on opravdu není jeden z nás ale jeden z nich? Je to stejně divné jako falešné brýle, které mají udělat dojem. Co ještě je na takovém kandidátovi falešné?
Nechci za prezidenta ubohého plagiátora cizích myšlenek ani cenzora webů, které mohu navštěvovat. Nechci někoho, kdo by mi říkal, co si mám myslet a co se sluší a nesluší říkat. Nechci někoho, kdo bude svůj neúspěch svádět na nějakou ruskou propagandu. Chci někoho, kdo bude vyznávat svobodu slova a projevu!
Prezident by neměl být člověk, který jakýmkoliv způsobem propojuje moc byznysu, politiky a justice. Naopak by měl proti takovýmto propojením bojovat.
Nechci za člověka prezidenta, který tvrdí, že bude slušným prezidentem; když už ale měl v minulosti v jiné vysoké státní funkci možnost prokázat, že je slušným člověkem, ukázal něco zcela jiného – no prostě, že je možná jednička, ale v slušnosti určitě ne.
Minulost prezidenta by měla být pro jeho volbu důležitá. Má-li někdo jakkoliv pošramocenou reputaci z minulosti, neměl by se po pár letech v ústraní, vracet a tvářit se jako svatý, který přišel spasit tento svět či alespoň naši zem před někým či něčím. Copak nemáme dost bezúhonných? Nezasloužíme se dostat to nejlepší? Copak se zase musíme rozhodovat mezi jen špatnými a ještě horšími možnostmi?
Prezident nemusí mít velké svaly, ale měl by to být zdravý silný člověk schopný ustát svou prezidentskou roli, člověk, který se nebojí mít svůj názor a stát si za ním – třeba i proti všem. Chci prezidenta, za něhož se nebudeme muset stydět. Který nás nebude spojovat, ale stmelovat v případě ohrožení. Chci silného prezidenta – nemyslím totiž, že nás čekají lehké časy.
A koho volit? Osobně mám jeden tip.
