Až se rozplynou iluze

2. 07. 2017 20:58:57
Evropská komise zahájí s Českou republikou, Polskem a Maďarskem řízení pro porušení legislativy EU v souvislosti s kvótami na uprchlíky. Slovenska se toto řízení prozatím netýká, i když je také proti kvótám.

EU ústy Jeana-Claude Junckera, Martina Schulze či nově Emmanuela Macrona již delší dobu avizuje, že zatočí s neposlušnými státy jako je Polsko, Maďarsko, Česko či Slovensko – prostě V4. Naše míra humanity a solidarity, ochota přijímat migranty a nechat se islamizovat totiž neodpovídá vysokým evropským standardům.

Naši vládní politikové nám předkládají iluzi, že až vyložíme své argumenty a vysvětlíme politikům EU, že k nám migranti prostě nechtějí, protože by se u nás neměli tak dobře jako v Německu, Švédsku či Francii a museli by se navíc učit těžko srozumitelné jazyky, nalez­neme u nich pochopení a vše se zázračně změní.

Druhou iluzí je, že i když neuspějeme se svými argumenty, stačí, když zaplatíme sankce v řádu desítek či stovek miliónů nebo dokonce několik miliard korun, a vše bude v pořádku – žádní migranti k nám ne­přij­dou. Platit sankce ovšem znamená, že přijímáme svou vinu a trest, že jsme opravdu ti špatní, kteří si zaslouží potrestat – občané EU druhé či třetí kategorie. Placení sankcí neznamená, že už nebude na nás vyvíjen další tlak ohledně přijímání emigrantů – ale spíše naopak.

Třetí iluzí je, že Česko uspěje se svou žalobou u Evropského soudního dvora, která dras­ticky omezuje držení střelných zbraní. Naše víra v logické a racionální argumenty vůči (z)vůli EU zřejmě nebude dostatečná. Je velmi dobře, že se podařilo ve sněmovně přijmout ústavní zákon o bez­peč­nosti ČR. Je to posílení naši pozice ve sporu s EU, ale není zdaleka jisté, že to bude dostatečné.

Veškerá snaha bojkotovat nesmyslné nařízení EU, argumentovat či vyhrát soudní spor s EU je chvályhodná a získává nám čas. Většina našich politiků ale nemá v úmyslu tento boj s EU vyhrát, spíše si to jen nechce polepit u svých voličů. Jednoho dne přijde chvíle, kdy nám sdělí, že dělali, co mohli, ale přes jejich nesmírný odpor a úsilí, nezbývá nám než se podvolit, pro­tože si nemůže dovolit opustit toto společenství mocných. Vysvětlí nám, že jen kapitulace a poddanství nám umožní přežít.

Musíme si uvědomit, že smrtelně nemocná a ohrožená západní Evropa již nemá sílu se postavit pravému nepříteli, který ji chce zničit. Kdyby to udělala, musela by přiznat chybu a popřít svou politiku posledních 50-ti let. To se nestane. Místo toho svou energii zaměří na druhotné problémy a najde si zástupné nepřátele. Jsme to my, kdo jim to kazí. Přitom si neuvědomují, že my jsme jejich praví spojenci a bez nás nepřežijí. Jsme něco jako špatné svědo­mí, kterého je záhodno se zbavit.

To, co potřebuje, abychom přežili, je nezaleknout se tlaku EU. Tento tlak je totiž svým způsobem i pozitivní, protože nás dokáže spojit s našimi spojenci, jimiž jsou státy V4. EU se nás pokusí rozdělit. Jako nejslabší článek si prozatím vybrala Slovensko tím, že s ním neza­hájila řízení kvůli kvótám. Určitě se bude snažit ovlivnit i naše politiky, aby za drobné ústupky prodali náš stát.

Odvaha vyhlásit referendum o vystoupení ČR z EU našim politikům chybí a ještě dlouho chybět bude. Reálně se totiž obávají sankcí, které by nadutá EU vůči ČR vyvodila. Přece jen z našeho czexitu (či czech-outu) by asi neměli tak velký strach jako z brexitu, a o to víc by nám ho ostatní členské země osladily. Co je ale horší, řada politiků je na našem členství v EU přímo zainteresovaná přes dotace, teplá místa a jiné výhody.

Budou nám tedy tvrdit, že musíme být u stolu, kde se jedná (skoro bez možnosti něco ovlivnit), musíme být v tvrdém jádru (pěkně poslušní) a rychlém proudu (tekoucím do propasti). Nesmíme být nedůvěryhodný partner (naopak důvěra v Německo a Francii je povinná), musíme být solidární (když nás tak dotují) a hlavně nesmíme sklouznout na periférii Evropy, jinak nebudeme mít přístupy na trhy ani k vyspělým technologiím.

Když už tedy je pro nás tak výhodné zůstat v EU, nesnažme se alespoň dělat Německu a Francii lokaje. Nesnažme se zavděčit tím, že přestaneme „kamarádit“ v rámci V4. Naopak měli bychom si najít přirozené spojence i mimo V4 - se zeměmi, s nimiž máme histo­ricky dobré vztahy, se zeměmi, které nechtějí patřit do sféry vlivu Ruska ani slepě poslouchat Brusel, přijímat migranty a nechat se isla­mizovat.

Naše obrana proti zvůli EU má dlouhodobě jedinou šanci právě v posilování vazeb a spo­jenectví v rámci V4. To samo o sobě ale nestačí. V4 nemusí být dost silná proti hlasům západ­ních zemí. Potřebujeme další spo­jence. Mohli bychom je najít v Chorvatsku, Slovinsku či Bulharsku. Rozšířením o Litvu, Lotyšsko, Estonsko či i Rumun­sko by mohl vzniknout celkem významný geopolitický útvar působící v rámci EU i NATO - unie v unii. Pokud najdeme i jiné spojence, tím líp.

Spojenectví na bázi suverénních států, které si chtějí udržet svou suverenitu, národní charakter státu a většinově křesťanskou identitu by mohla být silou, která dokáže EU změnit, a když ne, tak by společné opuštění EU více státy najednou silně omezilo možnosti Bruselu pronásledovat je sankcemi. A možná toto společenství umožní Evropě jako celku přežít, protože, i když je na nás pohlíženo jako na kámen, který Evropu tíží, můžeme být právě tím kamenem, o který se jednou bude moci Evropa opřít.

Autor: Rostislav Szeruda | neděle 2.7.2017 20:58 | karma článku: 37.42 | přečteno: 1516x

Další články blogera

Rostislav Szeruda

Tajemství svobodné vůle

Celý vesmír i život má být jeden řetězec příčin a následků. S tímto tvrze­ním se nedá nesouhlasit. Při pohledu zpět zjistíme, že vše, co se nám v životě přihodilo, co jsme udělali i neudělali, bylo nějak podmíněno.

11.11.2018 v 17:30 | Karma článku: 11.44 | Přečteno: 568 | Diskuse

Rostislav Szeruda

Synchronicity - smysluplné náhody

„To je ale náhoda!“ napadne nás, když potkáme staré známé na místě, kde bychom je ne­čekali, nebo se v našem životě odehraje něco hodně neobvyklého. Jsou ale náhody vždy jen pouhé náhody?

21.10.2018 v 18:08 | Karma článku: 17.27 | Přečteno: 744 | Diskuse

Rostislav Szeruda

Monopol na pravdu

Máte názor? Myslíte si, že máte právo ho mít? Chcete ho dokonce i říct – nahlas? Nebojíte se? Co když nebude v souladu s obecně přijímanými názory? Co, když se za něj na vás někdo bude zlobit? Přesto ho řekněte! Máte na to právo.

29.9.2018 v 18:57 | Karma článku: 30.21 | Přečteno: 797 | Diskuse

Rostislav Szeruda

Kvantová evoluce

Myšlenka evoluce představovala revoluci v pohledu na vznik a způsob vývoje života na Zemi. Veškerá flóra a fauna se na Zemi neobjevila ze dne na den ale v průběhu dlouhého vývoje, který trval milióny let.

26.8.2018 v 17:13 | Karma článku: 14.02 | Přečteno: 521 | Diskuse

Další články z rubriky Politika

Michal Okrouhlík

Kytky do koše nepatří

Kde je ta tenká hranice, kdy v demokracii je odpor ještě správný a kdy se naopak již lidé chovají jako ti, proti komu bojují...

17.11.2018 v 20:54 | Karma článku: 18.09 | Přečteno: 666 | Diskuse

Robert Bartoš

Vrátili jsme se z Hradu

Kam vede umanutost premiéra s pocintanou vestou a podpora jeho soukromého hnutí? Jak je možné, že ho stále podporuje takové množství lidí?

17.11.2018 v 20:52 | Karma článku: 22.13 | Přečteno: 745 | Diskuse

Jiří Beránek

Jsem o 29 let starší a dnes už vím, že zvonění klíčů bylo symbolem naděje

A zůstává i krásnou vzpomínkou na léta mládí. Jenže optimismus z počátku devadesátých let dávno zmizel. Pro spoustu lidí včetně mé maličkosti, kterým bylo v listopadu 1989 třicet a víc,

17.11.2018 v 19:22 | Karma článku: 22.64 | Přečteno: 469 | Diskuse

Gabriela Onderková

Andrej Babiš odjel za synem do Švýcarska. To zní opravdu hrozivě....

Andrej Babiš je opravdu příkladný otec: dva roky nechá svého vážně duševně chorého, a totálně nesamostatného syna toulat se s ruskou gorilou v bezpečnostně rizikovém prostoru, aniž by mu zajistil patřičnou odbornou péči,

17.11.2018 v 18:07 | Karma článku: 29.62 | Přečteno: 1203 | Diskuse

Kateřina Lhotská

Týden v kostce - záležitosti přes čáru

Období od minulého víkendu bylo na události opravdu pestré. V jejich rámci občas někdo provedl něco, co bylo takříkajíc „přes čáru“. A netýká se to jen případu pana Babiše. Které „přesčárovky“ byly tedy ty nejzajímavější?

17.11.2018 v 18:00 | Karma článku: 16.68 | Přečteno: 327 | Diskuse
Počet článků 67 Celková karma 19.64 Průměrná čtenost 1078

Jsem člověk zajímající se o lidskou duši a její podstatu. Vyznávám svobodu myšlení a slova. Jsem autorem několika knih. Má nejnovější kniha: Nový pohled na lidskou duši a vědomí. 

 

Mé stránky: Kvantová dušewww.szeruda.cz

 

Sympatizuji s Realisty.

Najdete na iDNES.cz