Braňme se!

10. 06. 2017 19:40:11
Uteč nebo bojuj! Základní pravidlo přežití v divokém světě moderním člověkem trochu pozapomenuté znovu vstupuje pod vlivem islámského terorismu do našich životů.

Co nám brání efektivně se bránit? Určitě to není jen náš věk, síla, pohlaví, dovednosti, či zda máme zbraň nebo ne. Nemusíme být hrdiny ani zbabělci, ale

  1. Bojíme se, že když se budeme bránit, bude to horší. Útočník ublíží nám nebo našim blízkým. Je-li útočník větší, silnější, má zbraň, je jich na nás několik, pak je na pováženou začít se bránit. Je lepší jim dát, co chtějí a neriskovat zranění či smrt. Někdy však útočníkovi nejde o „drobné“, ale jeho cílem je cíleně nám ublížit, pak je na místě pokusit se utéct, schovat se, a pokud to není možné, se bránit ať už to umíme nebo ne, protože jde o život a všechno ostatní je vedlejší.
  2. Bojíme se, že útočníkovi ublížíme. Možná se tato obava jeví směšná, ale tento strach je možná ještě silnější než předchozí. Pokud není člověk patologicky narušený, má zábrany udeřit druhého člověka nebo mu způsobit zranění svou zbraní. Nevycvi­čení vojáci mají tendenci střílet nad hlavy nepřítele, i když jim jde o život. Člověk bránící se svou střelnou zbraní zaváhá, když má střelit do muže, který se na něj řítí s nožem, a ten ho pak ubodá. Člověk, který má černý pás v nějakém bojovém umění, se nemusí ubránit slabšímu a méně trénovanému útočníkovi jen proto, že má zábrany a útočník ne. A o tom to je. Útočník je obvykle bez zábran a obránce zábrany má. Jakmile ale jednou zábrany obránce jsou prolomeny, běda útočníkovi.
  3. Máme strach z pomsty. Zatímco předchozí dva typy strachu byly spíše emocionální, strach z pomsty je spíše racionální. Dobře, říkáte si, tomuto dementovi se mohu ubránit teď a tady. On si ale na mne pak někde počká nebo si počká na někoho z mých blízkých, podpálí mít auto či dům, pozve si na mě kamarády nebo si na mě počkají jeho sou­kme­novci. Nepustíme se do bitvy, protože bychom vyvolali válku, kterou bychom nejspíš prohráli. Abychom překonali tento strach, je dobré vědět, že v tom nejsme sami. Pokud nemáme mocné přátele či vlastní gang, je hodně dobré vědět, že stát je na vaší straně a v případě potřeby ochrání vás i vaši rodinu.
  4. Máme strach z následků. Jedná se opět o racionální formu strachu. Když už se nezalekne­me útočníka ani jeho kamarádů, můžeme se často oprávněně bát následků, které náš čin vyvolá. Můžeme být zatčeni, vyslýcháni, obviněni a dokonce souzeni, že jsme se bránili neoprávněně či nepřiměřeně. Můžeme přijít o práci a náš předchozí celkem dobrý život se zhroutí.

Z toho všeho je zřejmé, že je velmi obtížné se bránit, jste-li v tom sami. Strašně důležité je, zda jsou stát a zákony na vaší straně. Proklamace typu, že žijeme v právním statě, a tudíž by se lidé neměli sami bránit, jsou hrozně nebezpečné. V Londýně policie dokázala zneškod­nit teroristy do 8-mi minut. To je obdivuhodné, přesto během této doby zemřelo hodně lidí.

K tomu, aby vás někdo zranil či zabil, nejsou potřeba dlouhé minuty, ale stačí sekundy. Když se ocitnete v ohrožení života, budete v tom dlouhé minuty či dokonce desítky minut sami. Proto se potřebujete bránit a bránit se účinně a efektivně bez ohledu na následky, které to zanechá na zdraví a životě útočníka.

Nežijeme ve špatné době, ale také ne v ideální době. Kdybychom žili v ideální době, byl bych jeden z prvních, kdo si přál a žádal, aby lidé nenosili ani nedrželi střelné ani chladné zbraně. Hrozí-li nám ale reálné vnější i vnitřní ohrožení, je nesmysl snažit se lidi odzbrojit nebo omezit jejich schopnost se bránit skrze přísné zákony.

Některé evropské země významně omezují právo svých občanů na obranu. Nesmíte nosit ani použít na svou obranu nůž, pepřový sprej natož střelnou zbraň. Mezi nejstupidnější nápady patří, že byste měli mít právo se bránit jen po setmění. Přece byste nechtěli ublížit agresorovi, jehož život je dle neomarxistických norem stejně cenný jako ten váš.

Přitom vždy obyčejný občan bude ten, kdo bude čelit zlodějům, lupičům, sexuálním násilníkům či teroristům v první linii. Nebude to politik skrytý za svou ochrankou a zdmi svého sídla. Důležité je, aby stát stal za svými řádnými občany, chránil je a umožňoval jim účinně se bránit, budou-li napadeni. Postaví-li se občan nevyprovokovanému hrubému násilí, i když způsobí útočníkovi smrt, měl by stát být vždy na jeho straně. Jen tak stát může chtít, aby jeho občané stáli za ním, bude-li napaden či ohrožen.

My občané bychom měli být velmi citliví na veškeré snahy politiků omezit naše právo a schopnost se bránit. Jakékoliv snahy odzbrojit obyvatelstvo zvláště v nejisté době se rovnají snaze ho porobit a to bychom neměli dopustit, je-li nám život milý.

Autor: Rostislav Szeruda | sobota 10.6.2017 19:40 | karma článku: 37.86 | přečteno: 1435x

Další články blogera

Rostislav Szeruda

Tajemství svobodné vůle

Celý vesmír i život má být jeden řetězec příčin a následků. S tímto tvrze­ním se nedá nesouhlasit. Při pohledu zpět zjistíme, že vše, co se nám v životě přihodilo, co jsme udělali i neudělali, bylo nějak podmíněno.

11.11.2018 v 17:30 | Karma článku: 11.44 | Přečteno: 568 | Diskuse

Rostislav Szeruda

Synchronicity - smysluplné náhody

„To je ale náhoda!“ napadne nás, když potkáme staré známé na místě, kde bychom je ne­čekali, nebo se v našem životě odehraje něco hodně neobvyklého. Jsou ale náhody vždy jen pouhé náhody?

21.10.2018 v 18:08 | Karma článku: 17.27 | Přečteno: 744 | Diskuse

Rostislav Szeruda

Monopol na pravdu

Máte názor? Myslíte si, že máte právo ho mít? Chcete ho dokonce i říct – nahlas? Nebojíte se? Co když nebude v souladu s obecně přijímanými názory? Co, když se za něj na vás někdo bude zlobit? Přesto ho řekněte! Máte na to právo.

29.9.2018 v 18:57 | Karma článku: 30.21 | Přečteno: 797 | Diskuse

Rostislav Szeruda

Kvantová evoluce

Myšlenka evoluce představovala revoluci v pohledu na vznik a způsob vývoje života na Zemi. Veškerá flóra a fauna se na Zemi neobjevila ze dne na den ale v průběhu dlouhého vývoje, který trval milióny let.

26.8.2018 v 17:13 | Karma článku: 14.02 | Přečteno: 521 | Diskuse

Další články z rubriky Politika

Michal Okrouhlík

Kytky do koše nepatří

Kde je ta tenká hranice, kdy v demokracii je odpor ještě správný a kdy se naopak již lidé chovají jako ti, proti komu bojují...

17.11.2018 v 20:54 | Karma článku: 18.07 | Přečteno: 659 | Diskuse

Robert Bartoš

Vrátili jsme se z Hradu

Kam vede umanutost premiéra s pocintanou vestou a podpora jeho soukromého hnutí? Jak je možné, že ho stále podporuje takové množství lidí?

17.11.2018 v 20:52 | Karma článku: 21.96 | Přečteno: 732 | Diskuse

Jiří Beránek

Jsem o 29 let starší a dnes už vím, že zvonění klíčů bylo symbolem naděje

A zůstává i krásnou vzpomínkou na léta mládí. Jenže optimismus z počátku devadesátých let dávno zmizel. Pro spoustu lidí včetně mé maličkosti, kterým bylo v listopadu 1989 třicet a víc,

17.11.2018 v 19:22 | Karma článku: 22.64 | Přečteno: 465 | Diskuse

Gabriela Onderková

Andrej Babiš odjel za synem do Švýcarska. To zní opravdu hrozivě....

Andrej Babiš je opravdu příkladný otec: dva roky nechá svého vážně duševně chorého, a totálně nesamostatného syna toulat se s ruskou gorilou v bezpečnostně rizikovém prostoru, aniž by mu zajistil patřičnou odbornou péči,

17.11.2018 v 18:07 | Karma článku: 29.44 | Přečteno: 1197 | Diskuse

Kateřina Lhotská

Týden v kostce - záležitosti přes čáru

Období od minulého víkendu bylo na události opravdu pestré. V jejich rámci občas někdo provedl něco, co bylo takříkajíc „přes čáru“. A netýká se to jen případu pana Babiše. Které „přesčárovky“ byly tedy ty nejzajímavější?

17.11.2018 v 18:00 | Karma článku: 16.66 | Přečteno: 326 | Diskuse
Počet článků 67 Celková karma 19.64 Průměrná čtenost 1078

Jsem člověk zajímající se o lidskou duši a její podstatu. Vyznávám svobodu myšlení a slova. Jsem autorem několika knih. Má nejnovější kniha: Nový pohled na lidskou duši a vědomí. 

 

Mé stránky: Kvantová dušewww.szeruda.cz

 

Sympatizuji s Realisty.

Najdete na iDNES.cz