kde budou žít vedle sebe v míru a lásce vlci s ovečkami a muslimové s křesťany.
Proč je pro některé lidi – Evropany tak důležité, aby se do Evropy nastěhovali lidé, kteří zde nemají kořeny, nic jim neříkají evropské tradice, historie, nevyznávají křesťanskou víru, naše hodnoty, nejsou nositeli poznání, vědy ani tvůrci nových technologií a máme s nimi špatnou historickou zkušenost? Jedním z důvodu je, že naše víra je prostě slabá.
Křesťanství nás už dnes neoslovuje. Je to fakt. Není to ale tím, že by křesťanství ztratilo své poselství. Je to spíše tím, že jeho hlasatelé selhali. Kdy ta krize začala? Kupodivu zřejmě již v roce 325 n.l. na nikajském koncilu, kde byly ustanoveny hlavní zásady církve, vybrány evangelia Nového zákona a stanovena církevní dogmata. Od této chvíle se heretikem stává každý, kdo plně nevyznává přijaté učení a zásady.
Pro církev bylo důležité utužovat slepou víru v dogmata vylučující samostatné uvažování. Jen tak mohla posilovat svou moc a ovládat lidi. Bylo nutné zavést jasný systém, jednotné uzavřené učení, které by nedovolovalo svobodný výklad. Proudy v křesťanství, které kladly důraz na poznání a osobní vztah k Bohu, byly potlačeny. Církev se propojila se světskou mocí. To jí dalo možnost všechny nepohodlné názory silou umlčet. Všechny texty zpochybňující ortodoxní učení církve byly spáleny. Dříve pronásledovaná církev začala sama pronásledovat, potlačovat svobodu slova a vyznání.
Dle apokryfu Zjevení Petrovo Ježíš tento vývoj předvídal. Předpověděl příchod falešné církve, která se bude odvolávat na jeho jméno a svou organizaci postaví na biskupských úřadech:
Po vás přijdou ti, kteří šíří lež, a tito budou vychvalováni. Budou se držet jména mrtvého v domnění, že se skrze něj očistí. Budou však velmi pošpinění a propadnou nepravému jménu a do osidel zlého, lstivého člověka a všelijakým dogmatům. A budou ovládání bezzákonností. Někteří z nich budou proklínat pravdu a hlásat zlé učení. A budou říkat špatné věci o sobě navzájem.
Křesťanství se stalo náboženstvím schopným získat politické a ekonomické výhody pro světskou moc. Započal vzestup křesťanství v lesku katedrál a zároveň i jeho duchovní pád. Církev se pokusila oddělit prostý lid od Bible, aby neviděl rozdíl v tom, co stojí v Písmu a to, co jim říká skrze kněží jejich církev.
Běda vám zákoníkům, neboť jste vzali klíče k poznání. Sami jste nevešli dovnitř a těm, kdož vstoupit chtějí, jste tak zabránili. (Lukáš 11:52)
Spojení s mocichtivými císaři a způsob jakým se ortodoxní část církve dostala k moci, předznamenal nadcházející krvavé dějiny křesťanství, snahu potlačit vědu a poznání po dlouhá staletí. Začala doba temna, svatých válek, upalování čarodějnic, inkvizičních soudů a utrpení „ve jménu“ Boha a Ježíše Krista.
Na křesťanství je zajímavé to, že špatné není učení Kristovo, ale právě naopak odchýlení se od něj a nezáleží na tom, zda se odchýlí jedinec nebo instituce, která toto učení má hlásat, hájit a především se jím řídit. Kromě učení Buddhy svět nezná tak pokrokové a mírumilovné učení. Přes všechnu demagogii a bohatství chtivost církve, Kristovo poselství zůstalo živé. Měli bychom být hrdi na to, že i v Čechách se našli lidé jako Jan Hus, kteří neváhali kritizovat poměry v církvi a lidé, kteří byli ochotni za ideály víry bojovat.
V církvi je mnoho lidí – možná i většina, kteří konají dobro a je to pro ně cesta k Bohu. To ale, bohužel, nic nemění na tom, že církev jako celek selhává. Katolická církev těžce selhala v době obou světových válek a selhává i dnes. Místo toho, aby hájila křesťanství a jeho věřící v době, kdy křesťanství hrozí zánik a křesťanům genocida, mlčí či se dokonce staví na stranu islámského agresora.
Okázale modloslužby církve jsou spíše opakováním naučených větiček pro pár svých věrných oveček než poselství, které by oslovilo davy. Aktivitu církve je možno vidět především v hromadění majetku, snaze vytřískat co nejvíc z církevních restitucí a nelze přehlédnout, jak pro podaný prst snaží se soudit o celou ruku.
Sám papež ve jménu křesťanské lásky k bližnímu a milosrdenství vítá muslimské migranty a umývá jim nohy. Snad zapomněl na význam slova bližní. Bližní není ten, kdo přichází zdaleka, ctí jiné tradice, vyznává jiné náboženství a hlavně si neváží naší historie, tradic ani náboženství. Takový význam toho slova nikdy v historii nebyl. Bližní je ten, kdo je nám blízko – rodina, přátelé, komunita, lidé stejné země, lidé stejných duchovních tradic nebo lidé nám duchovně blízcí a přátelsky nakloněni.
Možná, že papeži nevadí, když muslimové v Evropě urážejí křesťanství a křesťany, ničí památky, útočí na kostely, ukřižují kočku či pomočí Madonu. Možná mu také nevadí, že tito „bližní“ bijí a znásilňují ženy a děti, ohrožují muže, svobodu a demokracii. Hlavně, když církev může dál hromadit majetek a třeba i něco vydělat na ubytování pro uprchlíky. Ano, pro papeže jsou migranti dar. Otázkou je jen, odkud tento dar pochází.
Někdy mám pocit, že věřící svojí víře moc nevěří. Proč nejsou především ortodoxní křesťané nervózní z příchodu muslimů do Evropy? To nečetli Bibli? Nečetli knihu Zjevení? Věří na Krista, ale nevěří na příchod Antikrista? Jakého zjevnějšího Antikrista než Islám a jeho stoupence by si mohli „přát“? Ježíš Kristus představuje symbol slunečního boha, Alláh představuje boha měsíčního. Znamení Šelmy se podezřele podobá zápisu textu bismalláh.
Podle interpretací knihy Zjevení má být příchodem Zla nejvíce ohrožena oblast bývalé Západořímské říše – tedy oblast na západ a jih od nás. Dobrou zprávou je, že tato doba Zla má být sice hrozná, ale z hlediska historie relativně krátká. Má předcházet další Kristův příchod na Zem. Mělo by se tak stát po uplynutí zhruba dvoutisíciletého cyklu. Tedy v nepříliš vzdálené době. Až se v roce 2022 rozzáří na nebi dvojhvězda, třeba se stane něco velkého.
Biblickým zjevením věřit můžeme nebo nemusíme. Spíše je zvláštní, že jim moc nevěří ani církev a její představitelé, kteří by z výkonu své funkce nejspíš měli. Zdá se, že církev je opět ta první, kdo ztratila víru. Nemá tak víru ani morální autoritu. Kdyby věřila v Krista, tak by věděla, že Ježíš sice hlásal milosrdenství, ale neváhal vyhnat kupčíky z chrámu.
Náboženská tolerance je dobrá věc, pokud víra a náboženství jednoho neomezují svobody toho druhého. Sousedova víra by mě neměla obtěžovat víc, než jeho sekačka na trávu. Náboženská tolerance nesmí být bezbřehá. Nesmí sloužit jako trojský kůň, který v sobě nese zlo a zkázu. Víra by neměla být postavena na dogmatech středověku, ale na gnosi novověku.
Popřít ohrožení, které se blíží k našim hranicím lze jen stěží. Příchod Islámu do Evropy ani jeho podpora politiky, „elitami“ a „celebritami“ není nic pozitivního, jak je nám podsouváno. Nepřichází k nám žádné náboženství míru ale spíše války. Prověří naše charaktery, naše hodnoty a hlavně naši víru.
My Češi nemáme moc rádi náboženské instituce. Jsme prý nejvíce ateistický národ na světě. Přestože jsme navenek jakoby nevěřící, přesto většina z nás žije tak, jako by v něco věřila – v Něco Vyššího. Husité byli heretici a něco z nich stále žije i v nás. Doufejme, že tváří v tvář ohrožení, vstanou noví Boží bojovníci.
Prameny:
Krpec, P.: Příchod Antikrista a jeho říše. Praha 2015.
http://gnosis9.net/view.php?cisloclanku=2005100002
https://www.youtube.com/watch?v=Gvta5BMEzl4
https://cs.wikipedia.org/wiki/Zjeven%C3%AD_Janovo
