Hra na dozorce a vězně

Myslím, že je nejvyšší čas si v době této Covidové krize připomenout děsivý Stanfordský experiment, protože možná jeho masivnější a ještě děsivější verze se nám odehrává právě před očima.

V roce 1971 americký psycholog Philip Zimbard zrealizoval velmi kontro­ver­zní experi­ment. Spočíval v uzavření jistého počtu dobrovolníků v rolích vězňů a dozorců do uměle vytvořeného vězení v areálu Stanfordovy univerzity a sledování jejich chování.

Vězni byli na počátku experimentu zatčeni policií, ve vězení oblečeni do levných halen bez spodního prádla a kolem kotníků měli upevněný řetěz. Vězni byli podrobeni šikaně, trestům a ponižování ze strany dozorců a u řady z nich se začaly projevovat známky těžkého mentálního a emočního stresu. Vězni zorganizovali vzpouru proti nelidským podmín­kám. Dozorci z vlastní iniciativy zlikvidovali vzpouru použitím hasicích přístrojů.

Během pokusu vykázala třetina dozorců extrémní projevy sadismu a krutosti, ponižovala vězně, fyzicky je trestala, odpírala jim hygienické potřeby a vězni museli spát na holé zemi. Byli svlékáni do naha a sexuálně ponižováni. Vězni projevovali extrémní projevy stresu, ale většina z nich nechtěla ukončit pokus předčasně a akceptovala svou roli.

Vězni, kteří na protest zahájili hladovku, byli spoluvězni vnímáni jako jedinci vyvolá­va­jící problémy a postavili se proti nim. Teprve na popud své přítelkyně, která se nemohla dívat na zvěrstva probíhající ve falešné věznici, ukončil šestý den Zimbardo pokus. Všech ostatních padesát pozorovatelů včetně Zimbarda samotného neudělalo nic.

Zimbardo svým experimentem ukázal, že jednotlivec může snadno odhodit některé osob­nostní charakteristiky, pokud je vystaven situaci, v níž je mu přidělena určitá role, v tomto případě role autority. Jedinec se nebude chovat dle svého přesvědčení a svědomí, ale naopak dle role, která mu byla přidělena. V čem je paralela s dnešní dobou?

Určitá skupina lidí se v naší zemi i v mnoha dalších zemích po celém světě dostala díky Covidové krizi do postavení dozorců a zbytek občanů do pozice vězňů v tomto uměle vytvo­řeném vězení, do něhož jsme byli, v důsledku koronavirové epidemie a dost možná i úmyslně, uvrženi. Dozorci se vžili do svých rolí a budou stále brutálněji vyžadovat dodržo­vání i velmi nesmyslných opatření. Tito lidé pohrdají občany jako dozorci vězni v tomto ne­chvalně zná­mém experimentu a udělají (ve jménu vyššího dobra) všechno, aby udrželi jejich poslušnost.

Vězni se vžili do svých rolí a ty, co protestují, proti postupu dozorců považují za své ne­přá­tele. Stockholmský syndrom vytváří závislost oběti na pachateli, vězňů na dozorcích. Ti, co se je snaží zachránit, se jeví jako nepřátelé. Protestujících je ale stále víc.

Jak jsou pro dozorce největším problémem vězni, tak jsou pro vládu a její experty lidé. Na začátku krize vláda a občané táhli za jeden provaz. Teď táhnou taky, ale každý za jiný konec. Vláda a její experti ztratili důvěru, protože kromě represí, nedokážou nic pozitivního nabídnout. Natolik se vžili do hry, že už jim nejde ani tolik o zdraví občanů, ale jsou při­praveni potlačit rebelií lidí proti svému „záchrannému“ systému za cenu vysokých pokut, potlačením ústavou garantovaných svobod a vytvoře­ním de facto policejního státu.

Vláda chce potlačit epidemii pomocí očkování (nepovinně povinného), i když většina lidí s tímto postupem nesouhlasí. Prý stačí udělat kampaň a lidé si dají říct. Nevěřím tomu. Proč neudělali kampaň na začátku? Měli žádat po lidech, aby se chovali zodpovědně, aby kromě dodržování hygienických pravidel, brali vitamíny, minerály, jedli med, česnek a další přírodní produkty podporující imunitu.

Proč se pandemie nevyužilo pro propagaci zdravého životního stylu – cvičení, otužování a pobytu na čerstvém vzduchu? Proč nebylo lidem doporučeno používat některé dostupné bezpečné léky, které zřejmě mají na Covidovou infekci pozitivní vliv, jako je oby­čejný aspirin, isuprinosin, mela­tonin, ústní voda, či třeba alkoho­liky oblíbený anta­bus. Možná by to bylo lepší i méně rizikové, než nutit lidi a hlavně děti nesmyslným způsobem používat proti virům neověřené roušky.

Proč vláda restriktivně nezasáhla proti médiím šířícím spíše než užitečné informace strach a paniku? Copak všechny studie o tom, jak strach, stres a frustrace významně zvyšují ná­chyl­nost k nemocem od virových a bakteriálních nachlazení až po srdeční nemoci a rakovinu, byly zapomenuty? Nebo je to schválně? Bez obětí by lidé na tuto hru nepřistoupili?

Restrikce a lockdown měly sloužit jen k tomu, aby vláda získala čas na nezbytné posílení zdravot­nictví, přesunutí všech sociálních případů, které blokují kapacitu, mimo nemocnice. To se nestalo. Důchodci a nejvíce ohrožené skupiny měli dostat nejen pět roušek a jeden respirátor, ale balíčky roušek a respirátorů na dlouhou dobu ne z Číny, ale z kva­­litních u nás vyrobených materiálů a nanovláken. Měli zdarma dostat vitamíny, minerály a jiné přípravky na posílení imunity. To se nestalo.

Lidé už restrikcím nevěří. Represivní opatření již nezabírají. Mají spíše opačný efekt. Čím více represe, tím menší je ochota lidí chránit se před virem. Čeho je moc, toho je příliš. Vždy, když tlak poleví, lidé vyrazí do hospod, obchodů, sportovat, bavit se. Budou se snažit dohnat to, co jim bylo upíráno. To není jejich chyba. To je chyba těch, co si myslí, že je mohou řídit a udělat z nich poslušné loutky a stroje.

Blatného PES má logickou strukturu, ale nemá žádnou emoční inteligenci. Nepřihlíží k náladě ani frustraci ve společnosti, nezajímaví ho vedlejší ani budoucí škody. Proto nemůže dlouhodobě a zřejmě ani krátkodobě efektivně fungovat. Je nastaven stylem od teď navždy. Člověk čeká od expertů kreativní myšlenky, ale přichází jen nesmyslný kelímkový chaos. To jsou ti lidé tak špatně placeni, že produkují nedomyšlené nesmysly?

Důsledkem koronakrize je nárůst závislosti občanů na státu, likvidace dosud nezávislých. Stát se zadluží a bude závislý na svých věřitelích. Čím méně toho lidé budou moci udělat pro své zdraví, tím více budou závislí na zdravotnickém systému a farmaceutickém průmyslu. Budeme-li čekat rok na vakcínu při každém novém viru corona typu či jeho mutaci, mohou se z nás stát věční čekatelé omezováni dočasně trvalými restrikcemi.

Myslím, že už čím dál míň jde o zdravotní epidemii. Čím dál více jde o hru na poslušnost. Neposlušní jsou nazývány konspirátory, dezinformátory a nezodpovědnými, kteří jen zhoršují situaci ostatních spoluvězňů, kteří by se proto na ně měli zlobit. Epidemie Covid-19 není již ani tak lékařským problé­mem ale spíše se stává největším a nejodpornějším sociálním experi­men­tem všech dob. Bohužel, nikdo z vnějšku tento experiment neukončí.

https://psychologie.cz/stanfordsky-experiment/

https://cs.wikipedia.org/wiki/Stanfordský_vězeňský_experiment

https://cs.wikipedia.org/wiki/Stockholmský_syndrom

https://www.maminka.cz/clanek/stockholmsky-syndrom-vznik