Monopol na pravdu
Od pradávna si určité skupiny uzurpovaly právo na pravdu. Měli ho panovníci, chtěla ho mít církev, chtěli by ho mít vědci, chtějí ho mít ideologové i novodobí náboženští vůdci. Žádné skupině však monopol na tu jedinou správnou pravdu dlouho nevydržel, přestože si ho snažily vymoci silou, omezováním šíření informací, vědomostí a potlačováním svobody projevu.
Dnes máme právo na svobodu projevu zakotvenu v Článku 19 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech či v Článku 10 evropské Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Máme tedy právo vyhledávat, přijímat a šířit informace a myšlenky.
V „osvíceném“ 21. století by člověk čekal, že právo na svobodu projevu a šíření informací se už nikdo nebude snažit ani zpochybňovat ani omezovat. Opak je bohužel pravdou. Neustále můžeme pozorovat, jak se někdo snaží omezovat šíření zpráv a informací, které by mohly být politicky ne zcela korektní, mohly by lidi utvrzovat v názorech, které již z vlastní zkušenosti mají, mohly by se někoho třeba dotknout nebo by se lidé na jejich základě mohli chovat ke svým nepřátelům jako ke svým nepřátelům.
Obávám se, že v současném světě mediálních válek se nelze úplně vyhnout šíření ne zcela pravdivých, neověřených a poplašných zpráv. Nemám rád, a snad ani nikdo jiný, když se mě někdo snaží oklamat, podvést či se pokouší se mnou manipulovat. To mě bere zlost. Naopak oceňuji, když se někdo proti tomu postaví a řekne: „To je lež! Snaží se nás oklamat!“ Po čem však vůbec netoužím, je, aby se mě někdo snažil před „lživými, nekorektními či nenávistnými“ zprávami a projevy chránit tím, že se mi je pokusí zatajit.
Doufám, že mám dost rozumu, abych si v záplavě informací vybral ty, kterým budu na základě svých zkušeností a vědomostí věřit, pokud někdo neprokáže opak. Mohu se mýlit, pokud mi není proti mysli to přiznat. Je to také mé nezadatelné právo, o které nechci přijít. Raději mám proto více informací než jen ty „správné“. Preferují souboj idejí před jedinou „svatou“ pravdou. Mám-li být proto rebel, tak budu rebel.
Považuji za zcela neuvěřitelné, když některé sociální sítě blokují stránky svých uživatelů za publikaci zpráv, které sice neodporují zákonu, ale jeví se určitým skupinám jako nevhodné, až nekorektně pravdivé či nedostatečně plné lásky k lidem, co na nás parazitují či nás přímo ohrožují. Rozumím, že občas někdo, v dobré víře, sdílí zprávu, která je prokazatelně vymyšlená, ale to je maximálně tak důvod smazat onu zprávu a ne celou stránku.
Nedávno byla na FB zablokována stránka Naštvaných matek. Kdo tuto stránku sleduje či ji alespoň někdy navštívil, asi bude vědět proč. Zprávy a příspěvky, které tam byly publikovány a sdíleny ač pocházely většinově z veřejných zdrojů, musely být trnem v oku a ostnem v zadku všem, co mají přemíru slunce v duši.
Kdybych porovnal zprávy publikované na ČT a na stránkách Naštvaných matek z hlediska ne zcela pravdivých a manipulačních zpráv asi by ČT plná profesionálních a těch nejlepších novinářů nadělila Naštvaným matkám suverénně kanára. Ono stačí správně vybrat hosty do studia, publikovat jen ty správné zprávy, použít správné záběry, zvolit správný úhel kamery, vytrhnout slova z kontextu či označit lidi vhodnými nálepkami a pravda hned vypadá zhruba tak, jak by měla vypadat na cestě k zářným zítřkům.
Společnost FB dokonce zašla tak daleko, že si dovolila za názory blokovat tak populárního a významného politika, jako je pan Václav Klaus ml. To už není jen omezování svobody projevu ale i zasahování do politického dění v snad ještě suverénní zemi ze strany soukromé společnosti. Doporučoval bych společnosti FB, aby tento postup rozšířila ještě na více nehodících se politiků, stran a hnutí a to především před volbami. Kam by se pak na ně hrabali nějací žabaři z Ruska.
FB tvrdí, že blokované osoby či stránky, porušují jeho pravidla. Nějak mám ale pocit, že prozatím není možno nadřazovat pravidla nějaké společnosti nad zákony a ústavu země, kde tato společnost působí.
Nadnárodní soukromá společnost není víc, než stát, demokratická pravidla a zákony či svoboda slova. Naopak je vůči těmto zanedbatelně malá a nedůležitá. Nemůže někam přijít a začít vychovávat či převychovávat občany k obrazu svému. Nemůže začít určovat, co si lidé mají myslet, co si nesmějí myslet, co nesmějí říkat a co psát či jaké politické strany mají či nemají volit.
Pokud zde stojí otázka, co malá Česká republika zmůže proti nadnárodnímu koncernu se sídlem třeba ve Spojených státech, vždy platí, že i nadnárodní společnosti mají své zaměstnance na území našeho státu a ti nemohou jednat v rozporu se zákony této země, i kdyby za to byli placeni.
Souhlasím s dvěma důvody pro omezení svobody slova. První pravidlo je, že někdo svým vyjádřením porušuje platné zákony této země, nabádá ke skutečnému násilí vůči jiným lidem, propaguje násilí, genocidu na základě nějaké nenávistné ideologie či náboženství či ospravedlňuje násilí na ženách a dětech třeba náboženskými motivy.
Za nabádání k násilí ovšem nepovažuji, když někdo vyzývá občany k tomu, aby se bránili vůči zvůli, která je na nich páchána, ve smyslu práva na sebeobranu a článku 23 Listiny základních práv a svobod, který říká:
„Občané mají právo postavit se na odpor proti každému, kdo by odstraňoval demokratický řád lidských práv a základních svobod, založený Listinou, jestliže činnost ústavních orgánů a účinné použití zákonných prostředků jsou znemožněny.“
Druhé pravidlo je pravidlo obyčejné lidské slušnosti. Nikdo nemá právo druhého urážet či nazývat hanlivými slovy jen kvůli jeho názorům ani se ho snažit jakkoliv zastrašovat. Pro vyjádření žádné myšlenky není nutno používat sprostá slova, hanlivé výrazy či výhružky. S touto formou cenzury bych souhlasil. Bohužel v mnoha příspěvcích, komentářích a diskuzích jsou invektiva a osobní útoky používány a bohužel, i když nejsou v souladu s dobrými mravy, nikdo je nenahlašuje (to by až tak nevadilo) ale hlavně není příliš vidět, že by se je někdo pokoušel z veřejných sítí a diskusních fór mazat a odstraňovat.
Jsem proto pro regulaci sociálních sítí, jak o to hodlá usilovat pan Václav Klaus ml., ne kvůli tomu, aby stát diktoval, jaké příspěvky na sítích být mohou a které ne, ale naopak, aby stát bránil omezování svobody slova ze strany soukromého subjektu.
Když se začne blokovat svoboda projevu, neubude lží a nepravd, ale naopak bude zde bič a klacek na lidi, kteří se snaží říkat pravdu - možná nelíbivou, ale pravdu.
Myslíte si třeba, že by vás měl někdo postihovat za názor, že ženy nemají penisy? Tak zrovna o tomhle by jeden britský student mohl vyprávět - viz zde. Člověk by se tomu smál, kdyby to nebylo k pláči a k vzteku.
Když lidé nemohou spolu svobodně mluvit, sdělovat si názory, jednat, vyjednávat, hádat se o věc, když se jedna strana snaží mít monopol na pravdu a druhou násilně umlčet – prostě, když dojdou slova a ochota spolu mluvit, obvykle dojde na zbraně. A to, doufám, alespoň prozatím nikdo nechce.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Svoboda_projevu
Rostislav Szeruda
Jak nám ukrajinská krize zavařila doma
Válka na Ukrajině nám přinesla ekonomickou krizi – obrovskou inflaci, nedostatek plynu, velké zdražení paliv a energie, migraci. Kdoví, co nás ještě čeká? A za všechno může Putin. Opravdu za všechno?
Rostislav Szeruda
Co nám válka na Ukrajině ukázala 2
Stejně tak jako jsem proti dráždění a provokování divokých zvířat a považuji za velmi nerozumné zahrávat si s těmi velkými, silnými a v případě ohrožení agresivními, byl jsem vždy také proti tomu zahrávat si s ruským medvědem,
Rostislav Szeruda
Co nám válka na Ukrajině ukázala
Co nám válka na Ukrajině ukázala? Za prvé, že přísloví, že není radno dráždit hada holou nohou a také medvěda, potažmo ruského, zadní částí těla, stále platí. Jinak hrozí, že o něco, co je nám blízké a bylo samozřejmé, přijdeme.
Rostislav Szeruda
Rozhovor s ďáblem 4
V roce 1937 začal psát Napoleon Hill, autor bestselleru Myšlením k bohatství, knihu Jak přelstít ďábla. Tato kniha je velmi troufalá a nadčasová. Představuji si, na co by se zeptal pan Hill ďábla dnes a jakou by dostal odpověď.
Rostislav Szeruda
Rozhovor s ďáblem 3
V roce 1937 začal psát Napoleon Hill, autor bestselleru Myšlením k bohatství, knihu Jak přelstít ďábla. Tato kniha je velmi troufalá a nadčasová. Představuji si, na co by se zeptal pan Hill ďábla dnes a jakou by dostal odpověď.
Rostislav Szeruda
Kouzlo vánočních pohádek
Máte někdy chuť podívat se na nějaký film poprvé? Zní to divně? Možná ano, ale já to tak mám – hlavně o vánocích. Rád bych se na některé filmy – hlavně pohádky, které jsem už viděl mnohokrát, podíval, jako by to bylo poprvé.
Rostislav Szeruda
Rozhovor s ďáblem 2
Zdálo se mi, že jsem na nějakém shromáždění. Vypadalo to jako nějaká modlitebna. Lidé poslouchali kazatele, který k nim hovořil. Nebyl to ale živý člověk. Vlastně sledovali velkou obrazovku, která k nim promlouvala lidským hlasem
Rostislav Szeruda
Rozhovor s ďáblem
Četl jsem si večer knihu od pana Napoleona Hilla s názvem Jak přelstít ďábla. Byl jsem unavený a tak jsem brzo usnul. Děj knihy se mi zvolna přelil do snu.
Rostislav Szeruda
Navrhuji nechat vládu kanonizovat, aneb hledá se advocatus diaboli
Kanonizace či svatořečení je proces prohlášení nějakého člověka za svatého. Má několik fázi. Člověk je označen nejprve za Služebníka Božího, pak za Ctihodného, Blahosloveného a nakonec za svatého.
Rostislav Szeruda
Navzdory všem…
Zdálo se, že končí nouzový stav. Měl sloužit po krátké období, ale vláda se ho pokusila a pokouší zavést „na věčné časy“. Výsledek? Žalostný. Přesto si vláda pozvala na pomoc hejtmany a společně znevážili parlament i právní stát.
Rostislav Szeruda
O vánoční nudě
To mě to unavilo. Štědrovečerní Pohádka o vánoční hvězdě. Navnadila, potěšila oko. Skvělý nápad, ale přešel do slaboduchého klišé. Samospasitelná nezištná láska. Nic víc.
Rostislav Szeruda
Hra na dozorce a vězně
Myslím, že je nejvyšší čas si v době této Covidové krize připomenout děsivý Stanfordský experiment, protože možná jeho masivnější a ještě děsivější verze se nám odehrává právě před očima.
Rostislav Szeruda
Potřebujeme zbraně?
Tento týden to byl rok, co ve Fakultní nemocnici Ostrava řádil šílený střelec. Máme šanci se ubránit šílenému střelci či útočníkovi s nožem? Jak se zachovat? Bránit se nebo utíkat? Pomůže nám, když budeme mít zbraň?
Rostislav Szeruda
Jsme s Covidem nebo proti němu?
Snad je po bitvě. Je na čase být generálem. Alespoň na chvíli. Experti nám totiž slibují další bitvy – další kola pandemie. Kdo vyhrál a kdo je poražený?
Rostislav Szeruda
S Prymulou nebo bez
Když se na jaře k nám dostala Covidová krize, zaznělo vyjádření, že česnek, konzumace vitaminů, minerálů, otužování ani štamprle večer nás před nákazou Covidem neochrání, což je jistě pravda, ale
Rostislav Szeruda
Placebo efekt
Placebo (lat. potěším) je neúčinná látka či postup léčení, který u pacienta vyvolá pozitivní léčebný efekt, přestože by žádný léčebný efekt neměl být pozorován. Léčebný efekt je považován pouze za důsledek autosugesce pacienta,
Rostislav Szeruda
Jen je nechte, ať se bojí!
Strach nás provází od počátku naší existence. Chrání nás, brání nám udělat věci, které by nás zahubily. Také nás ale ochromuje, brání nám se bránit, rozumně myslet, činí nás snadno ovladatelnými a pomalu, ale jistě, nás zabíjí.
Rostislav Szeruda
Jak vytvořit (pandemickou) krizi – návod pro začátečníky
Mám z té korona krize divný pocit. Když mám divný pocit, napadají mě divné myšlenky. Když mám divné myšlenky, hledám informace. Když vidím data, mám pochybnosti. Jak je to s tou krizí doopravdy?
Rostislav Szeruda
Až nastane doba pokoronavirová
Až nastane doba pokoronavirová měl bych pár otázek, které mi zřejmě nikdo nezodpoví, ale přesto bych je rád položil. Rád bych také, abychom se z této epidemie poučili pro to, co možná příjde příště.
Rostislav Szeruda
Koronavirus jako zrcadlo společnosti
Koronavirus, který aktuálně sužuje naší společnost, jí zároveň nastavuje zrcadlo, některé věci zviditelňuje, jiné pokřivuje a některé problémy jako by zázračně zmizely.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 | další |
- Počet článků 103
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1304x
Mé stránky: Kvantová duše, www.szeruda.cz