Agrese a mikroagrese

15. července 2017

Dámy a pánové nebuďme (mikro)agresivní! Ode dneška si budeme přát „Dobré ráno všem!“ Ne všichni lidé jsou totiž dámy a pánové – jsou totiž mezi námi i bezpohlavní ...!

Management londýnského metra, aby byl politicky korektní a genderově neutrální rozhodl, že od teď už oslovení „dámy a pánové“ není in. Co kdyby to někoho uráželo?

Některé mladé lidi prý uráží, když jsou označováni za dospělé jen na základě jejich věku. Někdo by si z toho mohl třeba vyvodit, že už se není třeba o ně starat nebo po nich chtít, aby se chovali dospěle. Že by blbci? Nikoliv studenti Yale University.

Nabízí vám vaše jídelna na přilepšení sushi a jiné asijské speciality – zřejmě si vás chtějí kulturně přivlastnit a měli byste proti tomu protestovat jako studenti Oberlin College.

Dříve černoši bojovali proti rasové segregaci, dnes vyžadují, aby se mohli izolovat od bílých, kdykoliv to uznají za vhodné.

Univerzity by se v dnešní době neměly starat, aby se studenti něco (užitečného) naučili, ale měly by se prý starat o jejich blaho – aby se jich nikdo nemohl psychicky dotknout. Třeba otázka „Odkud, ogare, jsi?“ by prý mohla vyvolat v některých psychické trauma.

Sex by měl v dnešní době nejlépe probíhat jen na základě písemně vyjádřeného souhlasu obou stran se vším, co bude následovat. Jinak hrozí obvinění ze znásilnění a běda obviněnému, který nedokáže svoji nevinu. Samozřejmě, pokud některé praktiky podporuje vaše víra, není nutné nic řešit. Kdo by si vás také troufl obvinit?

U nás situace známá ze západních a amerických škol a univerzit ještě není tak vážná, ale doba se mění a nákaza (z našeho pohledu) demencí a neomarxismech nezná hranice.

Když u nás někdo napíše (třeba v básničce), že ženy jsou zde proto, aby se staly maminkami, prý to ženy uráží. Když to tak půjde dál, bude je (po americkém vzoru) také urážet, když jim muž podrží dveře nebo je nechá sednout v autobuse? To, co je pro nás dnes ještě slušné chování, může být zítra projevem (mikro)agrese proti druhému (jinému) pohlaví.

Tvrdit, že naše náboženství (a to i to ateistické) je lepší jen proto, že nehlásá svatou válku, nežádá si podrobení jiných lidí a zemí, nenabádá k bití žen ani jejich kamenování, prý není v souladu s lidskými právy a svobodou vyznání.

Říkat nehezkou pravdu je politicky nekorektní. Prý to utvrzuje ve stereotypech. Nemůžeme prý říkat, že mezi migranty jsou teroristé, že migrují ne z politických, ale ekonomických důvodů. Co kdyby se jich to dotklo?

Kdykoliv někdo prohlásí či napíše něco pravdivého (lež tolik nebolí) ale podle některých jedinců politicky nekorektního, měl by být umlčen a odstřižen od sociálních sítí a médií.

Když včera útočník v Hurghadě pobodal šest žen, média hned politicky korektně se snažila zřejmý teroristický motiv zakrýt tvrzením, že šlo jen o důsledek nějaké hádky v potápěčském klubu. Že by to nebylo tak, jak to vypadalo? Není agrese jako agrese?

Možná na tom něco je. Stejní lidé, kteří tak bojují proti tomu, aby někdo náhodou neřekl nebo neudělal něco, co by se jich nebo jiných lidí, mohlo náhodou dotknout a vyvolat u nich pseudo-psychické trauma třeba tím, že je nazve mužem či ženou aniž oni se tak cítí, celkem bez problémů schvalují násilí v Hamburku. Mikroagrese je nepřijatelná, ale „správně“ zaměřená agrese ano.

Jednomu se nesmí způsobit psychická újmička, ale někomu jinému ať hoří auto či teče jeho krev – však jde o dobrou věc! Rozum není důležitý ale pocity těch, co se cítí být ublíženými, ano. Ublížení všech zemí spojte se!

Nedospělí lidé se bojí být dospělými. Raději přijmou pocit, že jim stále někdo ubližuje a nechce jim dát to, na co, přece mají nárok. Starejte se o mne, říká dítě, jinak budu křičet! Vy nesete vinu za to, že já se necítím dobře!

Utvrzování lidí v tom, že nemusí nic dávat, aby něco dostali nazpět, vytváří vrstvu nedospělých rozmazlených fracků, kteří preferují žít nikoliv v realitě ale ve svém mýtu. Pro politiky to jsou ideální voliči, ale mezi námi – nepotřebovali by dostat na prdel?