Kasta (j)elit a její sociální cítění
Bitvy jsou vybojovány. Zdá se, že nastává období míru, spokojenosti a blahobytu. Společnost produkuje přebytky a lidé se nemusí starat, jak přežijí do druhého dne. Nastává čas věnovat se vědě, kultuře a umění. Bohužel tato idylka netrvá obvykle dlouho. Civilizace je na vrcholu a za vrcholem je sráz, který nikdo nechce vidět. Na výsluní se začnou hrabat lidští červi, kteří žádnou bitvu nevybojovali, v žádné bitvě nebojovali, žádné hodnoty nevytvořili, ale cítí se nadřazeni ostatním a myslí si, že v tom umí chodit. Tak tomu bylo za antického Říma a tak je tomu i dnes.
Existuje určitá skupina lidí, která se nijak na vzniku bohatství společností nepodílela, ale přesto řízením osudu patří k těm bohatším – děti bohatých a slavných rodičů, lidé, kteří přišli k bohatství rychle a snadno, lidé, jejichž úspěch nepřišel po desítkách let tvrdé práce, ale vznikl tak, že byli ve správnou chvíli na správném místě a znali ty správné lidi. Tito lidé nejsou inteligentnější, vzdělanější, talentovanější ani schopnější než většina národa, jen měli a mají větší možnost se projevit. Možná to i podvědomě vědí, ale ze své pozice se cítí být schopnějšími, lepšími a vyvolenými – elitou národa, která je povznesena nad lůzu lopotící se a pachtící v prachu.
Typický příklad – jistý P. N. dle Parlamentních listů prý prohlásil o českém národu:
Primitivní a lehce manipulovatelná lůza, stádo orangutanů. Xenofobové, jitrnice a důchodci – prostě kverulanti. Českou televizi považuji za jediné objektivní zpravodajství v zemi. To ale česká věčně remcající, pitomá mastná huba od tlačenky a Jitrnice z hradu nikdy nepochopí. O tom se, mohu bavit v pražské kavárně s inteligencí, a ne mezi joudy volícími Babiše, Okamuru a Zemana. Jste xenofobní, homofobní banda zaprděnců, kreténi, prvoci a mongoloidi a díky Bohu za pražskou kavárnu! Já kdybych volil Okamuru a vadil mi kníže, tak se stydím mít děti!
Člověk se zdráhá uvěřit, že to není jen „fake, hoax či česká kachna“. Tohle by snad totiž člověk neřekl ani o válečném či třídním nepříteli natož o vlastním národu. Je zajímavé kolik lidí z lepší společnosti prohlásilo, že se stydí za český národ a malé české lidi. Třeba takový Karel Schwarzenberg, který zde chtěl být prezidentem, by mohl vyprávět. Jako by ty země a lidé, především na západ od nás, byli vzorem všeho dobrého a ideálního. Válka a zrada přitom častěji k nám přišla od západu než z východu.
Podle některým novodobých elitomravokárců měli bychom se stydět nejen za sebe ale i za své předky, za naše dějiny a prosit ty, jimž naši předkové jako křižáci muslimům či husité křižákům dali na prdel, za odpuštění. Měli bychom platit dluhy za koloniální politiku některých zemí či za to, že kdysi bílí zotročili černé.
Z dějin by se člověk měl poučit a nedopustit, aby tekla krev, opakovalo se zlo a příkoří, jehož se již v Evropě v minulosti stalo hodně. Není to ale důvod, abychom se styděli za své předky – byli mezi nimi velcí a stateční muži i ženy, kterým vděčíme za to, že jsme tady a byla jich většina. Navíc ti, jimž naši předkové prý ublížili, nebyli často o nic lepší ba možno i mnohem horší než oni.
Zrodila se nová doba menšinová. Kdo patří k menšině etnické, sociální, sexuální nebo náboženské, má prý mít nejen stejná práva jako příslušníci většiny, ale podle některých (j)elit má být také pro svou odlišnost více ctěn, chráněn a podporován. O menšinách by se prý nemělo mluvit špatně, protože se pak jedná o utvrzování ve stereotypech, a kdo tak učiní, měl by být potrestán. Většina by měla být zatracována a postupně zbavena možnosti svobodně vyjádřit svůj názor a nejlépe i volit. Nezdravě smýšlející střední třída by měla být srovnána s tou spodní, aby nezasahovala do vůle elit, které to myslí se všemi dobře.
Novodobé elity jsou nejen vznešené a povznesené ale kupodivu mají často také silné sociální cítění. Tito lidé vyznávají premisu přebytku bohatství, kterým společnost disponuje a měla by se o něj podělit s potřebnými – např. s lidmi z vyloučených lokalit, kteří nikdy nepracovali a pracovat nebudou, s emigranty z chudých a válkou postižených zemí, kterým se kupodivu nijak moc nechce pracovat ani bojovat za své země, ale raději by užívali a dobývali nějaké nové ještě nezničené území, kde je bohatství dostatek.
Pokud by samozvané elity chtěly rozdávat svůj majetek, nikdo by nemohl nic namítat (skutečné elity to tak dělají), ale ono se lépe dělá dobro za peníze těch druhých než vlastní. K tomu, aby pseudoelity mohly páchat dobro, je nutný velmi složitý systém přerozdělování, jež sebere těm, kdo vytvářejí hodnoty, a předá výtěžek těm, kdo vědí, co je pro koho dobré. Ti pak něco pošlou těm potřebným a něco si ponechají jako odměnu za dobře vykonanou práci. Tento systém je tak úspěšný, že se stal v Evropě dominantním. Evropa je (ještě) bohatá a tak, je tento systém zřejmě tím jediným správným. Severské země to vědí zvlášť dobře.
Nejvýznačnější je ovšem duchovní poselství novodobých elit. Všichni lidi jsou si rovni – dokonce i zločinci a povaleči jsou stejně hodnotnými členy společnosti jako ti, co se každý den snaží pro sebe a své děti vydělat na svůj chléb vezdejší, a proto by měli být co nejlépe chráněni (a hájeni). Všechna náboženství jsou tou správnou cestou k Bohu, a pokud věřícímu umožňují či dokonce přikazují, aby bil ženy, spal s dětmi, podváděl a zabíjel nevěřící či odpadlíky od víry, není to vlastně ani hřích ani zločin. To jen xenofóbní lůza s omezeným myšlením a rozhledem to nechápe.
Rostislav Szeruda
Jak nám ukrajinská krize zavařila doma
Válka na Ukrajině nám přinesla ekonomickou krizi – obrovskou inflaci, nedostatek plynu, velké zdražení paliv a energie, migraci. Kdoví, co nás ještě čeká? A za všechno může Putin. Opravdu za všechno?
Rostislav Szeruda
Co nám válka na Ukrajině ukázala 2
Stejně tak jako jsem proti dráždění a provokování divokých zvířat a považuji za velmi nerozumné zahrávat si s těmi velkými, silnými a v případě ohrožení agresivními, byl jsem vždy také proti tomu zahrávat si s ruským medvědem,
Rostislav Szeruda
Co nám válka na Ukrajině ukázala
Co nám válka na Ukrajině ukázala? Za prvé, že přísloví, že není radno dráždit hada holou nohou a také medvěda, potažmo ruského, zadní částí těla, stále platí. Jinak hrozí, že o něco, co je nám blízké a bylo samozřejmé, přijdeme.
Rostislav Szeruda
Rozhovor s ďáblem 4
V roce 1937 začal psát Napoleon Hill, autor bestselleru Myšlením k bohatství, knihu Jak přelstít ďábla. Tato kniha je velmi troufalá a nadčasová. Představuji si, na co by se zeptal pan Hill ďábla dnes a jakou by dostal odpověď.
Rostislav Szeruda
Rozhovor s ďáblem 3
V roce 1937 začal psát Napoleon Hill, autor bestselleru Myšlením k bohatství, knihu Jak přelstít ďábla. Tato kniha je velmi troufalá a nadčasová. Představuji si, na co by se zeptal pan Hill ďábla dnes a jakou by dostal odpověď.
Rostislav Szeruda
Kouzlo vánočních pohádek
Máte někdy chuť podívat se na nějaký film poprvé? Zní to divně? Možná ano, ale já to tak mám – hlavně o vánocích. Rád bych se na některé filmy – hlavně pohádky, které jsem už viděl mnohokrát, podíval, jako by to bylo poprvé.
Rostislav Szeruda
Rozhovor s ďáblem 2
Zdálo se mi, že jsem na nějakém shromáždění. Vypadalo to jako nějaká modlitebna. Lidé poslouchali kazatele, který k nim hovořil. Nebyl to ale živý člověk. Vlastně sledovali velkou obrazovku, která k nim promlouvala lidským hlasem
Rostislav Szeruda
Rozhovor s ďáblem
Četl jsem si večer knihu od pana Napoleona Hilla s názvem Jak přelstít ďábla. Byl jsem unavený a tak jsem brzo usnul. Děj knihy se mi zvolna přelil do snu.
Rostislav Szeruda
Navrhuji nechat vládu kanonizovat, aneb hledá se advocatus diaboli
Kanonizace či svatořečení je proces prohlášení nějakého člověka za svatého. Má několik fázi. Člověk je označen nejprve za Služebníka Božího, pak za Ctihodného, Blahosloveného a nakonec za svatého.
Rostislav Szeruda
Navzdory všem…
Zdálo se, že končí nouzový stav. Měl sloužit po krátké období, ale vláda se ho pokusila a pokouší zavést „na věčné časy“. Výsledek? Žalostný. Přesto si vláda pozvala na pomoc hejtmany a společně znevážili parlament i právní stát.
Rostislav Szeruda
O vánoční nudě
To mě to unavilo. Štědrovečerní Pohádka o vánoční hvězdě. Navnadila, potěšila oko. Skvělý nápad, ale přešel do slaboduchého klišé. Samospasitelná nezištná láska. Nic víc.
Rostislav Szeruda
Hra na dozorce a vězně
Myslím, že je nejvyšší čas si v době této Covidové krize připomenout děsivý Stanfordský experiment, protože možná jeho masivnější a ještě děsivější verze se nám odehrává právě před očima.
Rostislav Szeruda
Potřebujeme zbraně?
Tento týden to byl rok, co ve Fakultní nemocnici Ostrava řádil šílený střelec. Máme šanci se ubránit šílenému střelci či útočníkovi s nožem? Jak se zachovat? Bránit se nebo utíkat? Pomůže nám, když budeme mít zbraň?
Rostislav Szeruda
Jsme s Covidem nebo proti němu?
Snad je po bitvě. Je na čase být generálem. Alespoň na chvíli. Experti nám totiž slibují další bitvy – další kola pandemie. Kdo vyhrál a kdo je poražený?
Rostislav Szeruda
S Prymulou nebo bez
Když se na jaře k nám dostala Covidová krize, zaznělo vyjádření, že česnek, konzumace vitaminů, minerálů, otužování ani štamprle večer nás před nákazou Covidem neochrání, což je jistě pravda, ale
Rostislav Szeruda
Placebo efekt
Placebo (lat. potěším) je neúčinná látka či postup léčení, který u pacienta vyvolá pozitivní léčebný efekt, přestože by žádný léčebný efekt neměl být pozorován. Léčebný efekt je považován pouze za důsledek autosugesce pacienta,
Rostislav Szeruda
Jen je nechte, ať se bojí!
Strach nás provází od počátku naší existence. Chrání nás, brání nám udělat věci, které by nás zahubily. Také nás ale ochromuje, brání nám se bránit, rozumně myslet, činí nás snadno ovladatelnými a pomalu, ale jistě, nás zabíjí.
Rostislav Szeruda
Jak vytvořit (pandemickou) krizi – návod pro začátečníky
Mám z té korona krize divný pocit. Když mám divný pocit, napadají mě divné myšlenky. Když mám divné myšlenky, hledám informace. Když vidím data, mám pochybnosti. Jak je to s tou krizí doopravdy?
Rostislav Szeruda
Až nastane doba pokoronavirová
Až nastane doba pokoronavirová měl bych pár otázek, které mi zřejmě nikdo nezodpoví, ale přesto bych je rád položil. Rád bych také, abychom se z této epidemie poučili pro to, co možná příjde příště.
Rostislav Szeruda
Koronavirus jako zrcadlo společnosti
Koronavirus, který aktuálně sužuje naší společnost, jí zároveň nastavuje zrcadlo, některé věci zviditelňuje, jiné pokřivuje a některé problémy jako by zázračně zmizely.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 | další |
- Počet článků 103
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1304x
Mé stránky: Kvantová duše, www.szeruda.cz